Foto-0121

Tohle není titulek z Blesku. Já své děti vážně (při)otrávil. A na náš školní blog o tom píšu proto, že to pro mě byla oči-otevírající zkušenost, která by se snad mohla hodit i jiným lidem. Nejenom rodičům, ale i učitelům dětí u nás ve škole. Úplně dole je malá prosba. 

Nejprve zkusím popsat tu zkušenost: Je to už nějakou chvíli, co jsme se z centra Prahy rozhodli odstěhovat na venkov. Za vzduchem. Stěhovali jsme se v květnu. Po letech v Praze jsme čerstvý vzduch inhalovali pomalu jako potápěči, kterým před vynořením došel kyslík. Když to jen trochu šlo, byli jsme venku. Na podzim jsme se ale ze zahrady přesunuli do bytu. Valérie, do té doby zdravá jako rybička, onemocněla. Neustávající rýma, opakované záněty spojivek, kašel a ekzémy. V ORL, očních a kožních ordinacích jsme tu zimu byli jako doma a antibiotika se v naší lednici zabydlela až do jara (fotka nahoře je z jedné z početných návštěv z čekárny ORL dětské pohotovosti v pražské Krčské nemocnici). Potom, co jí nezabrala ani čtvrtá antibiotika, přišel lékař s inovativním, v naší části světa zcela běžným návrhem vyříznout jí nosní mandle. Naštěstí se nám dařilo odolávat a s příchodem jara choroby odešly.

Podobné potíže se zdravím dětí měli rok na to v bytě pod námi i naši sousedé. Po několika kolech antibiotik, ORL a očních pohotovostí je napadlo nechat si doma změřit škodliviny. Výsledek nás všechny šokoval. V dětském pokoji naměřili násobně překročený limit pro formaldehyd, dráždivou karcinogenní látku, která je dnes běžnou součástí lepeného nábytku, podlah nebo třeba i některých oděvů. Jeho zdrojem byly laminátové podlahy koupené v Bauhausu. Řekli jsme o tom bytnému, který to u Bauhausu reklamoval. Výsledkem bylo vyjádření, že podlahy splňují české normy, a doporučení, že máme častěji větrat.

Co jsem se na tom naučil? Hromadu věcí. Vyberu tři: 1) Moderní západní medicína je skvělá v analytice a v řešení důsledků nezdravého životního stylu. Tím to ale do velké míry končí. Lékaři si s námi pinkali jako s míčkem a ani jednoho nenapadlo se zeptat, co jíme, pijeme, dýcháme, jak moc se nervujeme, prostě jaké mohou být příčiny a jak spolu co souvisí. 2) Dnešní firmy nepřebírají zodpovědnost za valnou většinu důsledků svého podnikání. Vystačí si s tím, co je legální. Co je nebo není morální je většinu nezajímá. Zodpovědnost nepřebírá v mnoha ohledech ani stát. Je to tedy do velké míry na každém z nás. 3) Šokovalo mě zjištění, že vzduch v interiérech budov je často mnohem toxičtější než ten, který dýcháme v zimě v našich, smogem zaplněných, městech (např. zde). V této oblasti se vžil termín „Syndrom nemocných budov„. Žijeme v době, kdy průmysl používá 80 – 100 tisíc synteticky vyrobených chemikálií, z nichž vliv na lidské zdraví někdo testoval pouze u 200 – 3000 (zdroje se liší). Nikdo nikdy ovšem neotestuje kumulativní, tzv. koktejlový efekt.

Je to obří téma, o kterém by se dalo diskutovat roky. Faktem je, že v dnešní době plastové, či chcete-li jedové se většina interiérů – bytů, kanceláří či tříd ve školách plní toxickými látkami mnohem nenápadněji než tomu bylo dřív. V dobách vytápění kamínky na tuhá paliva to bylo přeci jenom přímočařejší. Je asi zbytečné říkat, že dýchat toxické látky zdraví příliš nesvědčí. Mne na tom osobně nadchlo, jak jednoduše se to dá vyřešit. Kromě toho, že je třeba být venku a větrat (mnohem víc než je dnes běžné) stačí vybavit interiér několika správnými květinami. Ty totiž většinu škodlivin sežerou výměnou za kyslík. Možná jste viděli přednášku Kamala Meattleho v tomto projevu (zapněte si CZ titiulky):

Pokud byste potřebovali více souvislostí, zagooglujte. Zde je k tomu několik namátkou, velmi populárně napsaných textů: Pokojové rostliny pohltí u vás doma až 90 procent toxických látekPokojové rostliny čistí vzduchDevět nezničitelných pokojových rostlin, které čistí vzduch. Mezi nejlepší čističky vzduchu patří tyto tři rostliny:

airplant

Tady jsou další:

HousePlants

No a teď ta avizovaná prosba: Pojďme vzít, co máme doma (viz ty květiny výše) a přinesme to do tříd, kde tráví čas naše děti a naši učitelé. (Pokud zjistíme, že je tam kytek dost, alespoň se zaradujme :-)). Znáte to – když není zdraví, není učení. Tak ať na něj pořad jenom nepřipíjíme, ale něco pro něj i uděláme. Díky!

P.S.: Po besedě s Ondřejem Hausenblasem zde je možné se registrovat na besedu s Andreou Culkovou, režisérkou filmu Sugar blog (včetně projekce filmu) 11.1. 2016 – registrace zde info zde.

Fotky: Google plus; Videa: Youtube; Facebook: Montessori cesta

Komentáře