Žít zkraje 21.století ve střední Evropě a být rodičem dítěte, které chodí do Montessori (a nejspíš i jakékoli jiné tzv. alternativní) školy je docela záhul. Minimálně pro mě to tak je. Odseděl jsem si totiž 20 let ve školním systému, který mě ořezal víc, než Prokrustes ořezával své oběti (viz Prokrustovo lože). Vzpomínka na to, jak se potím před tabulí a připadám si jako největší trouba na světě, mě ještě dnes dokáže uprostřed noci pořádně vyděsit. Představa, že bych měl znovu absolvovat hodinu matematiky nebo češtiny patří mezi největší noční můry.
Včera se ale pro mne právě tahle můra stala skutečností a mně se zase o kus změnil život. Učitelé z naší školy uspořádali už podruhé tzv. „Rodičovský večer“ s cílem nechat nás rodiče zažít si to, jak se učí naše děti. Samozřejmě – slyšet o tom není to samé, jako si to zažít. A já tak byl od začátku do konce v Jiříkově vidění. Došlo mi, jak je možné, že vznikly firmy tak „divné“, jako je třeba Google, Wikipedie nebo Amazon (jejich zakladatelé z toho „viní“ právě Montessori vzdělání, kterým prošli). Cítil jsem hrdost, že moje dcera má tu samou možnost a zároveň i lítost, že tu možnost (jakéhokoli vzdělání, které rozvíjí, spíše než by osekávalo) má stále tak málo českých nebo slovenských dětí. Zažil jsem, jak je možné i něco (pro mě) tak odpudivého jako zlomky učit hrou, dobrovolně, bez nucení a manipulace, bez sezení v lavici, bez učebnic, známek a poznámek. Tedy i bez strachu, soutěžení a nudy.
Sešlo se nás tam včera bezpočet a já nebyl zdaleka jediný, kdo potom nemohl dlouho usnout. Kromě mého postřehu jsou tu dojmy od dalších dvou rodičů, s kterými jsme se včera podvečer na Beránku učili matematice – od Jirky Brůžka a Terezy Vilkové. Díky jim a díky především našim učitelům. Máte můj obdiv. Já bych tohle nedokázal. Za fotky díky Kamile.
(Jiří Brůžek:) Na rodičovský večer jsem se těšil stejně jako na ostatní akce naší školy. Těšil jsem se na to, jak budou zase poškádleny moje šedé buňky mozkové. Tereza (třídní učitelka našeho syna) a Karin (ano, na naší škole si s učiteli můžete tykat) prezentovaly zlomky a sčítání velkých čísel. Prezentace byly vynikající a končily potleskem nás rodičů. Velice jsem se pobavil dotazem od jednoho z rodičů, k čemu jako jsou ty zlomky dobré (sám jsem se bál zeptat:-). Odpověď byla, například při rozdělování dědictví :-).
Matematiku, ale i ostatní obory, můžete v Montessori vidět, slyšet, můžete si na ně sáhnout a zažít (kinestetické pomůcky). Ve většině případů to jsou pomůcky primitivní, jako například tzv. perlový materiál (začíná se u jedné perličky a končí se před nekonečnem). S perlovým materiálem začínáte v Montessori systému už v mateřské škole a končíte na střední škole. Pokaždé pomůcka dostane nový rozměr. Neuvěřitelné. Já si ve školce hrál s tahací kačkou:-).
Ještě jsem stihl konec prezentace Mirky Kellovské, která ukazovala odmocniny a vysvětlila, že děti jdou díky pomůckám v kladných mocninách až do vesmíru či galaxií a v záporných odmocninách do těla, buněk a atomů. Nejzajímavější prý je, že fotky vesmíru a atomů jsou ve své podstatě stejné a to mě oslím můstkem přenáší do mé současné reality, tedy to, že jsme ve své podstatě jedna entita. Pro spoustu z Vás hovořím velice abstraktně, ale to je moje vidění neuvěřitelné síly informací, které se díky technologiím a internetu derou na povrch a již dnes dost dramatickým způsobem mění naše životy a proto musím souhlasit s Tomášem Hajzlerem, který po prezentaci poznamenal, že mu začíná být jasné, proč ti zakladatelé Googlu a Wikipedie (já dodávám ještě Apple a inspirativního řečníka McAfee (nebo Montessori mafie) dokázali, co dokázali. Já musím souhlasit a musím opakovaně vyjádřit obdiv a úctu před moudrostí a velikostí učitelského sboru základní školy na Beránku. Přeji si, aby vzdělání, které se dostává našemu synovi, bylo dostupné pro všechny děti v ČR.
(Tereza Vilková:) Velice ráda bych za sebe poděkovala za dnešní úžasný večer, který se, jako vlastně pokaždé, velice vydařil.
Opět mě paní učitelky ohromily svým nadšením, zdařilou prezentací i příjemným, odborným projevem.
Dnes nás Karin a Tereza uvedly s nedbalou elegancí do matematiky, konkrétně nám předvedly dělení zlomků a písemné sčítání. Obě témata mě velice zaujala a přinesla mi pochopení další části učiva, které jsem evidentně na své základní škole nepochopila tak krásně a lehce, jako dnes…
Obdivuji formu prezentace, uvedení rodičů do děje a následnou ukázku na pomůckách. Bylo pěkné, že jsem si mohla zkusit sčítání na vlastní kůži. Nyní již vím, čím musí dcera projít, aby došla cíle…. Velmi se mi líbí hravá, ale účelná forma výuky. Dnes taktéž potvrzuji Terezy AHA EFEKT!
Své dceři stále tiše závidím, že jí to učení připadá jako zábava. No, já si na to takto nepamatuji.
Musím po pravdě říci, že do Monte chodím moc ráda a těším se na další rodičovský večer.
PS: Zde je video-pozvánka na dubnový jarmark od Káji Kellovské z osmé třídy. A pozor na změnu místa! U nás ve škole se zatepluje jako o život, a tak jarmark přesouváme do prostor školky: 25. 4. 2015 10.00 – 17.00h na zahradě MŠ Urbánkova 3374, Praha 12