30.11. k nám do školy přijde Vráťa Hlásek – člověk, který mimo svých dalších aktivit stojí i za projektem „Rozšířené rodiny dle vlastní volby“. Pro mě osobně je to jeden z velkých objevů letošního roku. Jedná se o velmi jednoduchou a přirozenou věc, která může pomoci dětem zajistit šťastné a zdravé dětství a nás rodiče zbavit stresu, přetížení a nezřídka i sociální izolace.
Předpokládám, že to všichni – v nějaké formě – znáte: Přes polovinu manželství se dnes rozvede. A polovina z poloviny, která spolu zůstane, se sice nerozvede, ale žijí odděleně. Výzkumy potvrzují, že přes 3/4 párů „rozhodí“ první dítě. Důvodem je fatální nevyspání a to, že partnerský vztah se v nové situaci dostává nezřídka na poslední kolej.
Peter Gray v knize Svoboda učení popisuje velmi detailně, že to nejdůležitější pro mladé rodiny hledající nový domov není dostupnost školky a školy, ale to, zda v místě budoucího domova běhají venku děti, ideálně různého věku.
Potíž je v tom, že tato rada je dnes pro většinu lidí buď čistou utopií, nebo nanejvýš zašlou vzpomínkou na minulé století. Děti dnes už venku neběhají. Všude okolo jsou samí „cizí lidé“, mnozí z nich nejspíš i (!!) pedofilové. Na mnoha ulicích vlastně – s výjimkou občasného pejskaře, maminky s kočárkem nebo šourajícího se penzisty – ani lidé nejsou. S auty je to jiné – těch je všude dost. Kdo by do takové situace děti vypustil samotné? A i kdyby nakonec vypustil, může se stát, že starostlivý soused na vás v dobré víře pošle sociálku, neboť vaše dítě se venku nemá co motat bez „dozoru“.
Vypustit dnes dítě samotné ven není jen tak. Všude jen auta a/nebo cizí lidé. Tzv. zarach býval největším trestem. Dnes je největším trestem poslat děti ven.
Peter Gray nebo třeba Gábor Maté dokáží bravurně popsat, jak toxické prostředí pro vývoj dětí tohle je. Mluví i o tom, že dítě potřebuje pro zdravý vývoj mnohem více dospělých vzorů, než je jenom vyčerpaná maminka a tatínek (který se občas objeví doma, kde stejně většinu času hledí do nějaké obrazovky nebo displaye – viz Co dělá tatínek nejraději?). I další psychologové vysvětlují, jak důležité je to, aby děti měly dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, dostatek nestrukturované hry (bez non-stop kroužků, oddílů, úkolů a dalších aktivit pod dohledem dospělých) nebo jak klíčová je právě ona věkově různorodá smečka, ve které se starší děti učí pečovat o mladší a mladší se učí od starších. Nikde jinde se nenaučí tak dobře hranicím, spolupráci, tomu, jak získat ostatní, nebo tomu být tím, kým jsou.
U nás se tímto tématem zabývá Petr Jasinský (Mimochodem právě žák Vráti Hláska – viz rozhovor s ním nahoře část I. a níže část II.). Jeho koncept Rozšířené rodiny mluví o tom samém, na co pokukazuje Gray, Maté a další. Všichni upozorňují – mimo jiné – na fakt, že většina dnešních čtyřicátníků a starších vyrůstala právě v nějaké takové dětské smečce, navíc společně s prarodiči, tetami, strýci, bratranci a sestřenicemi v docházkové vzdálenosti. Kromě toho, sousedé nebývali cizí (a tedy potenciálně nebezpeční) lidé, ale „tety“ a „strejdové“, kteří se na výchově spolu-podíleli. Děti tak měly přesně to, co potřebovaly pro zdravé a šťastné dětství a tedy pro ten nejlepší základ pro šťastný a zdravý život: bezpečí komunity, dostatek dospělých vzorů a dětskou smečku.
Sousedé nebývali cizí (a tedy potenciálně nebezpeční) lidé, ale „tety“ a „strejdové“, kteří se společně s ostatními na výchově dětí podíleli.
Petr přichází s geniálním (a přitom naprosto primitivním) nápadem, jak si tuto „síť tet a strejdů“ vybudovat i v dnešním světě, kde má většina z nás své pokrevní příbuzné daleko. A to ze sousedů. Podobně jako Peter Gray radí, jak pomoci dětem založit onu dětskou smečku. Radí například domluvit se s ostatními rodiči na “službách” tak, aby každé dítě nemuselo mít svého osobního asistenta tak, jak je tomu zcela absurdně dnes. Zaposlouchejte se do těch dvou rozhovorů, nebo si pořiďte Petrovu knihu (viz odkaz dole).
V roce 1930 napsal anglický ekonom John Maynard Kaynes esej s názvem “Ekonomické možnosti našich vnuků”, kde předpověděl, že v 21.století bude stačit, abychom pracovali max. 15 hodin týdně. Víte, že dnešní realita přitom nemůže být Keynesově předpovědi vzdálenější. Podle sociologů je jedním z hlavních důvodů dnešní honičky a nemizejícího pocitu nedostatku času právě to, že se dnešní rodiče stali osobními asistenty svých dětí. Zatímco nás vychovávala ulice (a síť tet a strejdů), dnes většina dětí sedí ve svém bytě, odkud je rodiče rozváží do školky/ školy, na kroužky. A když už se jde náhodou ven, většina rodičů sedí na hřišti, kde „hlídají“ své dítě (proti komu?) a jinak se ho snaží všemožně bavit a vymýšlet mu program.
Absurdní život!
Divíte se, že jen zhruba 1/4 párů spolu vydrží? Divíte se, proč jsou dnešní rodiče tak vyčerpaní, nevrlí, uhonění? Přemýšlíte o tom, proč se vám vaše děti nezřídka hádají jak koně, když jsou samy a proč ty spory jako mávnutím kouzelného proutku ustanou, když jsou pohromadě s ostatními dětmi? Přemýšlíte – tak jako já – o tom, jaké děti tito vystresovaní, uhonění rodiče vychovají? Já ano a bojím se.
Změna se zdá být přitom tak snadná – pokusit se začít žít tam, kde bydlíme – tj. začít cíleně poznávat své sousedy, začít ťukat na jejich dveře a zvát je k sobě, spojovat síly, vymýšlet společné akce – více viz ve zmiňovaných dvou rozhovorech.
Změna se zdá být přitom tak snadná – pokusit se začít „žít“ tam, kde většina z nás pouze „bydlí“.
Začít se dá i tím, že se 30.11. sejdeme a probereme to s Vráťou Hláskem – člověkem, který inspiroval Petra Jasinského k napsání knihy „Rozšířená rodina dle vlastní volby“. Málokdo umí o těchto souvislostech vyprávět tak, jako on. Nebo si pusťte to naše povídání s Petrem, případně se podívejte na jeho stejnojmennou knížku nebo zde Mapa rozšířených rodin v ČR.