Toto je jeden z dokumentů, na který je třeba se podívat se staršími dětmi. Určitě jste ho už viděli. Snaží se osvětlit podstatu fungování sociálních sítí.
Vedle rozhovoru s naším učitelem Michalem Hammerem (O tom, proč a jak si naši sedmáci a osmáci vaří sami) si poslechněte ještě jedno moc milé povídání – tentokrát s rodičem od nás ze školy, Janou Neumajerovou. Jana společně s dětmi, učiteli a dalšími rodiči vybudovala ojedinělou přírodní školní zahradu, která je dnes integrální součástí výuky a místem, kde děti tráví velký díl času.
O tom, že si naši sedmáci a osmáci vaří sami, tu už byla řeč (viz např.: Trojitá revoluce: Ve výuce, ve školním stravování a ve výživě). I o tom, že se jedná – v Česku – o unikátní způsob výuky a stravování, který rozvíjí nové dovednosti dětí, mění jejich stravovací zvyklosti a dokonce zčásti i to, jak se děti stravují doma.
O tom, že si naši sedmáci a osmáci vaří už dva roky sami, jsem tu už psal: „Děti si vaří samy aneb další malá revoluce ve školním stravování„. Vypadá to, že nás o tomto – v Česku – unikátním projektu bude psát a mluvit víc. Ověřilo se, že tento projekt je přirozený způsob učení celé škály dovedností, díky kterému jedí děti pestřeji, zdravěji, s větší radostí, za cenu srovnatelnou se školní jídelnou.
Tři dny před koncem školního roku se u nás ve škole konala fascinující beseda. Prezentovaly se tam výsledky měření kvality ovzduší při cestě tramvají z centra Prahy do školy a pak ráno před školou. V tomto blogu najdete video-záznam a veškeré prezentace.
V červnu jsem tu psal o malé revoluci ve školním stravování a vlastně hlavně ve výuce, kdy si naši sedmáci a osmáci vaří sami (viz Děti si vaří samy aneb další malá revoluce ve školním stravování). Podobných malých revolucí najdete ve školách našeho typu nespočet. Jedna, z které se já osobně raduji nejvíce je pravidlo, že se na přestávky chodí ven. Za jakéhokoli počasí.
V návaznosti na článek Skutečné jídlo ve školní jídelně: Jde to! z minulého týdne tu mám další blog s tematikou jídla. V naší škole se před dvěma měsíci rozběhl unikátní experiment. Děti ze sedmé a osmé třídy přestaly chodit do školní jídelny a začaly si vařit samy. Minulý týden jsem se za nimi vydal, abych se jich vyptal na zkušenosti. V dnešním blogu vám chci o tomto unikátním projektu říct. Připravte se, že to bude dlouhý :-).
Školní jídelny ve státních základních školách. Na první pohled se zdá, že ve většině se toho za posledních čtyřicet let mnoho nezměnilo. Maso s přílohou hraje prim, uho a buchtičky se šódó jsou stále v kurzu, zeleniny jako šafránu. Přibyly snad jenom pesticidy a plejáda objevů potravinářské chemie (obarvovadla, dochucovadla, prodlužovadla životnosti,…), pro které se vžil lidový název „éčka“.
Tři roky jsem u nás ve škole koordinoval dětský parlament. Tématem číslo jedna byla po celou dobu školní jídelna. Bylo to to hlavní, čím se děti chtěly zabývat, co chtěly řešit. Přály si pestřejší výběr, více zeleniny, krapet jiný přístup…
Od té doby uběhl nějaký čas a dnes to vypadá, že i tato oblast naší společnosti se dává do pohybu, že i tu se odehrává malá revoluce. Tu, podle všeho, odstartoval projekt Skutečně zdravá škola a my tak dnes i v Česku máme obří školní vývařovny, které vaří tak jako je to běžné třeba v mnoha školních zařízeních ve Francii – bez pesticidů z místních, lokálních surovin, bez jednorázových obalů, pestře, s převahou zeleniny a dokonce i se zapojením dětí.
Na letošním festivalu Evolution se sešly čtyři zástupkyně tohoto nového směru školního stravování, aby se podělily o své zkušenosti. Pusťte si jejich povídání v úvodu a možná to změní váš pohled na to, co je nebo není možné…
Není to tak dávno, co i ty nejmenší děti chodily do školy pěšky, na kole nebo na koloběžce. Ti vzdálenější jezdili autobusem. Doba se změnila, všude samí cizí – a tedy potenciálně – nebezpeční lidé (jeden z oblíbených mýtů dnešní doby), a tak stále větší počet dětí už samotné nechodí. Většina má svého „osobního asistenta“ – nejčastěji maminku nebo tatínka, kteří svou ratolest do/ze školy (stejně tak jako na odpolední kroužky) přiváží a odváží od pondělí do pátku automobilem.
Budujeme školu, která ve státním systému ukazuje, jak rozvíjet přirozené nadání každého dítěte, jak je vést k samostatnosti a rozvíjet u nich klíčové kompetence pro život v 21.století. Chceme v tom být inspirací ostatním.
Z příspěvků státu a rodičů ale pokryjeme pouze část nákladů potřebných na provoz a především rozvoj naší školy. Potřebujeme pomoci především s financováním nákupu pomůcek, rozšiřováním prostor, vybavením tříd, mimoškolních aktivit dětí, vzděláváním našich učitelů. Proto oceníme jakékoli finanční dary, které můžete zasílat na náš trasparentní účet: 2700467567/2010
