Není to tak dávno, co i ty nejmenší děti chodily do školy pěšky, na kole nebo na koloběžce. Ti vzdálenější jezdili autobusem. Doba se změnila, všude samí cizí – a tedy potenciálně – nebezpeční lidé (jeden z oblíbených mýtů dnešní doby), a tak stále větší počet dětí už samotné nechodí. Většina má svého „osobního asistenta“ – nejčastěji maminku nebo tatínka, kteří svou ratolest do/ze školy (stejně tak jako na odpolední kroužky) přiváží a odváží od pondělí do pátku automobilem.
Černý pátek před školou
Když pozoruji každodenní ranní orgie před mnoha základními školami v naší zemi, mám pocit, že jsem někde před nákupním centrem během Černého pátku. Co dítě, to zpravidla jeden automobil. A protože i na silnicích je stále méně bezpečno (další oblíbený mýtus), roste obliba SUV – velkých, robustních vozů s velkou spotřebou a též velkými exhalacemi. Naše škola není výjimkou.
Autem až do šatny
Mottem doby je pohodlí, a tak přece nebude rodič parkovat někde na vzdáleném parkovišti, ale ideálně si najede, kam až to jde – k bráně, ke dvěřím. Mám pocit, že kdyby to šlo, najedou někteří z nich až do šatny.
Překvapivě – všichni ostatní mají stejný plán a protože valná většina našich škol funguje jako fabriky s píchačkami, tak se tu všichni přetlačují ve stejný čas během dvaceti minut mezi 7.40 a 8.00. Naši školu zbudovali v 80. letech. Tehdejší architekti by si dnešní štrůdly SUVček a dalších automobilů nedokázali představit ani v nejdivočejším snu. A tak je stres pro rodiče i děti někdy v – auty přecpaných uličkách – enormní a podívaná je to vskutku absurdní.
Půl miliónu mrtvých. Ročně.
Kromě velkých, bezpečných SUVeček (i mýtus o bezpečnosti těchto velkých vozů je značně rozšířený) s řádnou spotřebou, mají Češi v oblibě i dieslové motory. Málokdo ví, že v EU umírá na emise – především ve městech – a to právě z dieslových motorů více než 460 tisíc lidí za rok. To je 10 x víc než kolik zahyne v celé Evropě při automobilových nehodách (39000 ročně). Úroveň NO2 ve více než 90% městských aglomerací Velké Británie překračuje povolené limity. Můžeme usuzovat , že v Británii jezdí v průměru novější vozy s nižšími exhalacemi. Britové přesto odhadují, že tyto exhalace zabijí ročně 23 500 lidí.
V EU umírá na emise – především ve městech – a to právě z dieslových motorů více než 460 tisíc lidí za rok.
Toxické nanočástice
MUDr. Opletalová z ASEM (Asociace emisních techniků a opravářů) varuje na prvním místě před velikostí toxických nanočástic, které se především u novějších automobilů dostávají již nejen přes plicní sklípky do krve, ale také přes čichový nerv do mozku. Lidem pak mimo předčasné smrti způsobují problémy v podobě poruch imunity, alergií, astmatu. U dětí mají škodlivé emise i negativní vliv na vývoj plic.
Filtry pevných částic
Do auta s dieslovým motorem se montují – mimo jiné i tzv. filtry pevných částic. Jejich smyslem je zachytávat alespoň část těchto rakovinotvorných látek. Tyto částice síranů, dusičnanů, solí, kovů a podobně, které pak vdechujeme, zvyšují výskyt rakoviny údajně až o 40 %. Ty největší poletují vzduchem hodiny, nejmenší i týdny. Tento polétavý prach se vdechnutím usazuje na průduškách a plicích, ale dostanou se až do plicních sklípků a krevním řečištěm do mozku. Stále vyšší počet českých řidičů však jezdí s filtrem rozbitým nebo dokonce odmontovaným. Poznáte ho podle toho, že kouří jako lokomotiva. Je to takový nový národní sport, kterému napomáhá benevoletní přístup stanic měření stejně tak jako ignorování problému ze strany české legislativy i policie (Zdroj: zde, zde, zde, zde).
Půl miliónu částic na cm³
U nás se měřením pevných částic věnuje ÚAMK. Nezdravé je samozřejmě jakékoli množství, ale protože bez automobilu nebo kamiónu si dnes život nedokážeme představit, limit je dnes stanovený ve výši 30 000 částic na kubický centimetr.
Petr Vomáčka z ÚAMK říká, že běžně dýcháme vzduch, ve kterém je okolo 8000 částic na centimetr kubický. Při měření v kabině vozu s ucpaným filtrem naměřili na volnoběh 177 tisíc částic na centimetr krychlový, při přidání plynu to ovšem bylo až těžko uvěřitelných 900 tisíc.
Toxická jsou podle Vomáčky především interiérová parkoviště. „Na parkovišti obchodního centra na Smíchově jsme naměřili přes 200 tisíc částic na centimetr, v pražské ulici Svatovítská byla na tramvajové zastávce hodnota přes 70 tisíc. Na začátku pěší zóny v Revoluční ulici nám přístroj ukázal přes 80 tisíc, na Rozvadovské spojce 432 tisíc částic, v Letenském tunelu, Blance a Strahovském tunelu to vždy bylo přes sto tisíc. Ve všech případech proběhlo měření za jízdy ve voze.” dodává Vomáčka (zdroj: zde).
Limit pro koncentraci pevných částic je dnes stanovený ve výši 30 tisíc částic na kubický centimetr. V Praze ale není problém naměřit neuvěřitelných 900 tisíc částic.
Velká Británie: Zákaz kouření v automobilech
Ve Velké británii se momentálně vede fascinující debata, která se týká samozřejmě i nás. Zakázali tu totiž kouření v automobilech v případě, že je v autě dítě. Nedávné výzkumy však upozorňují na to, že smog z dopravy, které dítě uvnitř auta dýchá, je několikanásobně toxičtější než kouření. Můžete tak nakrásně sedět v nejmodernějším elektromobilu s nejúčinnějšími filtry, ale i vaše díte je na zadním sedadle vystaveno kritické úrovni toxických látek ovlivňujících vývoj jeho plic, mozku a zásadně přispívajících ke vzniku alergií, astmatu nebo rakoviny.
Diesel do města nepatří (zde)
Do školy na kole nebo pěšky. Rozhodně ale ne autem
Poslední měření mluví jasně: Vzduch v průměrném autě je 9-12x toxičtější než venku. Nedávná studie z Kodaně potvrzuje, že řidič dýchá škodlivější vzduch než cyklista. Britové tráví v autech v průměru 1,5 h denně. U nás to může být krapet míň. Každopádně je to 90 minut denně v nadlimitně toxickém, zdraví ohrožujícím prostředí. Cyklista – i ve velmi znečištěném prostředí – tak dýchá lepší vzduch a žije zdravěji. Profesor David King (hlavní vědecký poradce britské vlády a čestný vědecký poradce Britské plicní asociace) říká, že pro děti je mnohem zdravější, aby do školy jezdily na kole, koloběžce nebo chodily pěšky. “Auto je tou nejnezdravější variantou.”, dodává King. (zdroje: zde, zde, zde).
Vzduch v průměrném autě je 9-12x toxičtější než venku. Pro děti je mnohem zdravější, aby do školy jezdily na kole, koloběžce nebo chodily pěšky. “Auto je tou nejnezdravější variantou.”
A co na to naše škola?
Co se naší školy týče, dnešní situace je poněkud ponurá, teď v zimním období na druhou. Počet rodičů řidičů/asistentů roste. Těch, kteří najíždí až ke škole je trvale víc než dost. Diesel je in. Velký diesel je ještě víc in. Oblíbenou kratochvílí mnohých je navíc sedět v autě se zapnutým motorem, případně stát venku a kouřit. Před školou, do které chodí okolo 700 dětí jsou tři stojany na 9 kol (viz fotka níže). Na masově oblíbenou dopravu na koloběžkách nedávno přišel zákaz (přesněji řečeno kontrola hasičů zakázala jejich parkování uvnitř školy, čímž tento způsob dopravy prakticky přestal existovat). Ve škole není iniciativa, která by se problematice přetlaku automobilů v okolí školy vs. rozvoji zdravých alternativ dopravy věnovala. Chytí se tohoto textu? Chytí se někdo za nos? Dokázali bychom se pustit do diskuze a přijít na řešení?
Co dál ve společnosti?
Věci se podle všeho dávají do pohybu. Dozvídáme se o toxických důsledcích nadužívání automobilů. I tento text je příspěvkem do celospolečenské diskuze. Objevují se nové příklady ze světových měst, která už našla odvahu regulovat automobilou dopravu a fungovat v určitých částech buď zcela nebo částečně bez automobilů se spalovacím motorem. Atény, Paříž, Mnichov (zde) a další města zakazují vjezd aut s dieslovým motorem, Madrid nebo Oslo zakazují vjezd do svých center a další příklady následují (zde). Nadějí je razantnější rozvoj elektrické veřejné dopravy v mnoha evropských městech (metro, tram, trolejbus, elektrobus) a především navrhování měst tak, aby bylo snadné se v nich pohybovat pěšky, na kole nebo na koloběžce. Vzdálenou (stále ještě ze sféry sci-fi) nadějí jsou samozřejmě samořiditelné elektromobily. Zpřísňují se měření (zde, zde), sympatické jsou aktivity organizací jako ASEM. Víte-li o dalších „nadějích“, sem s nimi.
A hlavně! Proberme to! Pojďme hledat cesty, jak nejenom u nás ve škole, ale i jinde ve městech dýchat méně toxický vzduch. Díky!
P.S.: Zde můj rok starý text k tématu: Autem do školy.