O tom, že si naši sedmáci a osmáci vaří už dva roky sami, jsem tu už psal: „Děti si vaří samy aneb další malá revoluce ve školním stravování„.
Vypadá to, že nás o tomto – v Česku – unikátním projektu bude psát a mluvit víc. Ověřilo se, že tento projekt je přirozený způsob učení celé škály dovedností, díky kterému jedí děti pestřeji, zdravěji, s větší radostí, za cenu srovnatelnou se školní jídelnou.
Děti se ve vaření střídají po týdnu v týmech po pěti, vždy s učitelem. A aby bylo jasno, vaří se vším všudy: tj. musí vymyslet, co, jak a kdy budou vařit, kde a za kolik koupí potřebné ingredience a jak je dopraví do školy. Jak už bylo řečeno, vaří zdravě, pestře, za cenu školních obědů. Učí se na tom matematiku, fyziku, chemii, komunikaci, spolupráci, sebeorganizaci, řešení konfliktů, zvládání změn a stresu…, ale také vařit a zdravě jíst a tedy pečovat o své tělo – což je v naší zemi milovníků rohlíků – potenciálně velký dar. Učí se vážit si cizí práce, která je i relativně náročným tělocvikem. Zkušenost ukazuje, že děti si školní zvyklosti přenášejí i domů – tj. vyžadují pestřejší a zdravější jídlo, častěji se doma zapojují a po sobě si uklízejí.
Přečtěte si, co o tomto projektu napsala Lucie Kocurová z projektu Rodiče vítáni: „Žádné rádoby vaření ve cvičné minikuchyňce. Tady děti každý den uvaří několik desítek skutečných obědů„.
Fotky v tomto blogu jsou z dílny Jana Tomeše z našeho posledního jarmarku, kde deváťáci živili jarmarečníky a uvařili přes 300 porcí :-).
