Pravděpodobně nejčastější námitkou rodičů proti tzv. alternativním školám (tj. školám, které jedince rozvíjejí) je to, že by to pak děti měly v „reálném“ (ať už tím myslí cokoli) světě těžké. Prý se na všech těch Montessori nebo Waldorfských školách „nic nenaučí“ a ve skutečném životě pak nemají šanci. Kolik jsem jenom já za posledních deset let takových vět vyslechl! Nutno podotknout, že většinou od rodičů bez jakékoli osobní zkušenosti s jiným než většinovým systémem.
Zastánci svobodnějších vzdělávacích směrů argumentují nejčastěji různými studiemi nebo i zkušenostmi ze zahraničí, na což odpůrci ale zpravidla mávnou rukou s argumentem: „Ale u nás v Čechách/na Slovensku je to jiné…“
Nejčastější argument proti vzdělávání postaveném na rozvoji dítěte je: „Montessori, Waldorf a už vůbec domácí vzdělávání nefunguje! Děti se tam nic nenaučí a ve skutečném světě nemají šanci.“
No, není to tak. Absolventů těchto (v roce 2018 stále ještě) „jiných“ škol je i u nás stále víc. Naše škola bude mít letos už třetí ročník. Tito mladí lidé jsou pro nás ostatní mimořádně důležití. Jsou jako ty první ženy s volebním právem nebo první američtí černoši v autobusech pro bílé. Jsou to průkopníci, kteří posouvají hranice toho, co považujeme za normální a správné a doslova tak mění paradigma, přes které přistupujeme ke vzdělávání dětí.
Tito mladí lidé jsou jako první ženy s volebním právem nebo první američtí černoši v autobusech pro bílé. Jsou to průkopníci, kteří posouvají hranice toho, co považujeme za normální a správné a mění tak paradigma toho, jak přistupujeme ke vzdělávání dětí.
Minulý týden se sešlo několik našich absolventů, aby nám rodičům a ostatním zájemcům povyprávěli o tom, jak se jim daří v onom mýtickém „skutečném“ světě, kterým je mnozí od dětství strašili. Byla to velmi inspirativní diskuze, na kterou se nyní můžete podívat ze záznamu. Uvidíte, že tito lidé nejsou ztracení ani náhodou. Naopak.
Pokud vás debata zaujme, pošlete na ní odkaz svým přátelům nebo se na ní ideálně podívejte společně a pak se pusťe do diskuze o tom, jak bychom měli vzdělávat naše děti. Naše děti jsou totiž ti budoucí lékaři, učitelé, politici a další lidé, kteří se tu o nás budou jednou starat. A navíc je podle všeho čekají problémy, které si dnes ani neumíme představit a s kterými se budou právě oni muset porvat za nás za všechny.
To, jak je dnes vzděláváme určí to, jak se jim to v blízké budoucnosti podaří.
Díky!