Shlédl jsem právě dvě debaty na téma dětí a mobilů – nejprve tu s Jaroslavem Duškem níže v textu a následně tu se Simonem Sinkem nahoře.
Jaroslav Dušek mimo jiné mluví i o tom, jak dnes mnozí z nás vlastně ani neví, proč počít děti. A když už se to tak nějak stane, nevíme si s nimi rady. Překáží nám. A tak je až příliš často posadíme před nějaký ten počítač, dáme jim do ruky telefon, „připojíme je“ na internet…. a jak jde čas, divíme se, že počítač, mobil a internet jsou pro děti zajímavější než my doma.
Sinek mluví o tom, jak moc (a hlavně čím) jsou sociální sítě a mobily závislostní. Velmi trefně mluví o tom, že mobilní telefony jsou dětskou alternativou alkoholu, kouření a hazardu (např. Sarah Wilson – a mnozí jiní – považují za ekvivalent alkoholu u dětí cukr – zde). Dlouhodobé důsledky (nejenom dětské) závislosti na mobilech (i na cukru) se rovnají těm u alkoholiků a gamblerů.
„Fascinuje mě, kolik rodičů vozí své děti do školy autem! A co mi hlava nebere je to, kolik jich přijede každé ráno až k bráně.“, řekl mi nedávno jeden kamarád, také rodič u nás ve škole.
Já jsem na toto téma velmi citlivý. Od loňského léta chodím na dětskou onkologii v Motole za malým bratránkem, který se nám tam ve svých třech letech léčí ze vzácné formy rakoviny páteře. Pokaždé, když tam pozoruji všechny ty děti bez vlásků, s popelavou pletí, s vyhaslýma očima, většina non-stop napojená na hadičky (a samozřejmě jejich zoufalé rodiče), chce se mi brečet (a občas brečím). A vždy, když odcházím, přemýšlím co za tou rakovinou vlastně vězí (o tom, kolik jí je zde).
Vědci opakovaně potvrzují, že naše závislost na autech patří mezi klíčové příčiny. Napadlo mě proto do tohoto blogu překopírovat starší text, který jsem k tomuto tématu psal – v naději, že se i my u nás ve škole začneme zamýšlet nad alternativami, v současné době tolik populárního, modelu „1 – 2 děti = jeden automobil“ přijíždějící ráno co ráno, co nejblíže k bráně školy. Většina lidí neví, co karcinogenního benzo(a)pyrenu a dalších toxických látek tam tak vzhledem k tomutu (zlo)zvyku naše děti, jejich učitelé, i my ostatní do těla dostaneme. Možná by to chtělo exkurzi na onkologii. Možná by si stačilo o tématu něco načíst. Tento blog může pár informací poskytnout. Posuďte sami. Číst více…
Už je to nějaký pátek (konkrétně 7.10.’16), co jsme u nás ve škole, v rámci „Festivalu výživy“ přivítali Vladimíru Strnadelovou a Jana Zerzána z Institutu celostní medicíny, autory knih Radost ze zdravých dětí a Radost z jídla. Tito dva manželé patří v Česku mezi přední, dlouholeté propagátory celostního přístupu ke zdraví.
Napadlo nás… položit dětem u nás ve škole jednoduchou otázku: „Co máš na své škole rád/a?“. Přišlo nám to jako důležitá otázka, kterou bychom si mohli a měli pokládat mnohem častěji.
Udělali jsme to tak, že jsme předminulý čtvrtek v každé třídě vysvětlili, jak to chceme udělat, a zeptali se, kdo by nám chtěl na kameru odpovědět.
Největší zájem – asi ne překvapivě – byl mezi nejmenšími dětmi. Ve dvou třídách odpovídali dokonce skoro všichni. Někteří i opakovaně.
Na druhou stranu – sedmáci/osmáci nebyli ten den k dispozici a v devítce bylo jen pár dětí. Na výsledek se podívejte ve videu nahoře :-). Některé odpovědi jsou velmi dětské, jiné až mrazivě dospělé. Mnohé jsou vtipné, další dojemné. Je v tom jistá konzistentnost a skvělá zpětná vazba pro naše učitele, rodiče a všechny další, kteří se spolu-podílí na tom, že naše škola funguje tak, jak funguje.
Pokud si chcete nechat narušit (nebo spíše zcela rozbít) náhled na to, co je správné (či spíše normální) v oblasti výchovy, dětství, rodičovství nebo rodiny, pusťte si naši poslední besedu na Beránku – tentokrát s Vráťou Hláskem. Fotky od Kamily Šimberské naleznete zde. Mějte se hezky a díky všem, kdo jste byli.
30.11. k nám do školy přijde Vráťa Hlásek – člověk, který mimo svých dalších aktivit stojí i za projektem „Rozšířené rodiny dle vlastní volby“. Pro mě osobně je to jeden z velkých objevů letošního roku. Jedná se o velmi jednoduchou a přirozenou věc, která může pomoci dětem zajistit šťastné a zdravé dětství a nás rodiče zbavit stresu, přetížení a nezřídka i sociální izolace.
Zúčastnili jste se 1.11. také veřejného setkání k možné přístavbě naší školy (zde)? Já ano. Odešel jsem ale dřív – ve chvíli, kdy jsem se začal bát, že se tam na sebe někteří lidé vrhnou, a že si ublíží…
Na to, že jsme měli jednat o škole pro naše děti, tam na mě bylo až příliš agrese, egoismu, opovržení, nulová pokora a prakticky žádné naslouchání. Styděl jsem se. Styděl jsem se i za emaily a letáky, které před setkáním kolovaly po škole a okolním sídlišti. Stydím se stále. Uvědomuji si, že aby se mohla škola stát místem vzdělávání, je třeba, aby se v ní všichni cítili na prvním místě bezpečně. To, co jsem zažil 1.11. se bezpečí a spolupráci nepodobalo ani náznakem. Mám obavu, zdá nám to setkání nedalo nahlédnout pod pokličku mnohem vážnějších rozporů u nás ve škole, potažmo ve čtvrti.
Ve středu 30.11. se můžete registrovat na další besedu u nás ve škole – ZDE – tentokrát s Vráťou Hláskem – průkopníkem ranné pěstounské péče v ČR, spolutvůrcem konceptu Rozšířená rodina, spoluzakladatelem projektu Dobrá rodina a člověkem, který umí o rodině, o výchově, rodičovství a dětství vyprávět jako málokdo.
Budujeme školu, která ve státním systému ukazuje, jak rozvíjet přirozené nadání každého dítěte, jak je vést k samostatnosti a rozvíjet u nich klíčové kompetence pro život v 21.století. Chceme v tom být inspirací ostatním.
Z příspěvků státu a rodičů ale pokryjeme pouze část nákladů potřebných na provoz a především rozvoj naší školy. Potřebujeme pomoci především s financováním nákupu pomůcek, rozšiřováním prostor, vybavením tříd, mimoškolních aktivit dětí, vzděláváním našich učitelů. Proto oceníme jakékoli finanční dary, které můžete zasílat na náš trasparentní účet: 2700467567/2010
