Od jedné maminky od nás ze školy nám přišel následující e-mail: „Přišla za mnou Janička, že mají nové „MLÉČNÉ KARTY“ a abych jí dobila kredit. Ještě jsem se zkusmo podívala, zda něco nezbývá na starší kartě a zjistila jsem, že za 14 dnů vloni na konci roku vyčerpala 250 korun, vesměs za „zdravé“ sušenky, mléko s čokoládovými kuličkami nebo rovnou čokoládové tyčky. Tak jsem si vzala oba andílky k počítači a s nimi prošla nabídku automatu na www.happysnack.cz. Obě děti i mě zarazil výpočet ceny tzv. DOTOVANÉHO polotučného mléka – v nejobyčejnější variantě nás vychází litr na cca 39 korun, v ochucené 42 a v případě, kdy dojde dotace a čerpají za nedotovanou cenu, platí 72 korun za litr. Podobně hrůzné přepočty vyšly i u ostatních pochutin a „zdravých“ svačinek. Např. musli tyčinka „ProFigur“ u nás v automatu za 12,50 – dle Heureky k dostání od různých dodavatelů od 6 Kč za kus! Street XL u nás za 12,50 – k dostání od 7 Kč.“
Já stojím před tím automatem (v naší škole máme tři) a nevím, co si o něm/o nich myslet. Kromě toho, že děti v něm platí přemrštěné ceny, na automatu je viditelná samolepka s titulkem “automat na zdravou výživu”. Uvnitř jsou převážně mléčné výrobky. Od obyčejného polotučného, přes ochucené s jahodovou příchutí, čokoládové, s cereálními kuličkami až třeba po příchuť „Café latte“. Přijde mi, že tu něco nehraje a myslím, že bychom to měli pořádně probrat. Naštěstí se tomuto automatu věnovala již naše školní rada a jeho budoucností se nyní zabývá vedení školy. Tento text berte tedy jako další názor. Názor snažící se „vykopnout“ širší diskuzi. Myslím, že to potřebujeme jako prasata drbání. Proč? Ze zmíněného automatu na zdravou výživu křičí šest hlasitých problémů:
1. Zdravé (či nezdravé?) mléko – Vyrostli jsme v přesvědčení, že mléko lidskému zdraví prospívá. Když jsem já byl dítě, věřili jsme tomu takřka všichni. Věda však za těch pár let výrazně pokročila a my tak už dnes víme, že je to s mlékem nejspíše trošku jinak, a že jsou dokonce lidé, pro které může být mléko toxické. Zde jsou dva celkem polopaticky psané texty, které tuto problematiku laickým jazykem osvětlují: “Proč je vlastně to mléko nezdravé a čím ho nahradit?.” či „Kravské mléko„. A proč si stále pleteme kravské mléko se zdravou potravinou? Myslím, že hlavní důvody jsou dva. Zaprvé je to zvyk, a ten je železnou košilí. Tu si svléknout není snadné – změnit lidské přesvědčení trvá léta. Druhým důvodem může být síla mléčné lobby a celého agro-potravinářského shluku firem, v jehož zájmu určitě není tento miliardový byznys jakkoli inovovat. Jedna z vůdčích postav tohoto světa je momentálně dokonce i naším ministrem financí, lídrem nejpopulárnější politické strany a mediálním magnátem.
2. Aditiva – “Mléko s jahodovou příchutí” je – ač se to nezdá – mléko s jahodovou příchutí. Není to “jahodové mléko” (jak mu nejčastěji říkají děti). Není to ani mléko s jahodami. Je to mléko se směsí chemikálií, kterou vyvinuli potravinářští chemici tak, aby za co nejnižší cenu vyvolala iluzi chuti jahod. Všechna tato obarvovadla, ochucovadla, zjemňovadla či třeba prodlužovadla životnosti jsou vším, jen ne zdravou potravinou. Samy o sobě většinou neuškodí. Kumulativní vliv na lidský (a dětský obzvlášť) organizmus zatím ale nikdo nikdy nezkoumal (a pravděpodobně dlouho neprozkoumá). Podle mnohých vědců vedou u vzrůstu výskytu alergií, astmatu, autismu, poruch pozornosti či rakoviny v populaci nitky právě i k potravinovým doplňkům.
3. Cukr – Je tady někdo, kdo považuje přidaný cukr za zdravý? Orwell říkal, že válka je mír, nebo že svoboda je otroctví. My říkáme, že cukr, mléko a přidané chemikálie jsou zdraví. Myslím si, že by nám zatleskal.
4. Mlékárna Kunín – Hlavním obsahem zdravého automatu jsou výrobky Mlékárny Kunín. Mlékárnu Kunín vlastní anonymní nadnárodní korporace. Svět se změní, až si uvědomíme, že nevolíme jednou za čtyři roky u voleb, ale dnes a denně, kdykoli vytahujeme peněženku. Proč nepodpoříme raději naše sedláky z nejbližšího okolí?
5. Chemo vs. bio – Co naši předkové považovali za normální a běžné, nazýváme dnes “bio”. Kdo jste někdy zavítali do typického velko-kravína, či ve velko-mlékárny a podívali jste se tam pořádně pod pokličku, je určitá pravděpodobnost, že jste odtatmtud utekli a o mléku už dnes nechcete ani slyšet. Většina lidí tam ale nikdy nebyla. Neví proto o tom, jak často se tam objeví granule neznámého původu, herbicidy, pesticidy a fungicidy ošetřované krmivo, antibiotiky ošetřované záněty vemene, saponáty vymývané potrubí a další – dnes běžné techniky – které z ne úplně zdravého mléka činní mléko ještě nezdravější.
6. Program mléko do škol – Jako by předražená chemo-mlíčka vydávaná za zdravou výživu v automatu vedle vstupních dveří nestačila. Na třídní schůzce dostává každý rodič kartičku, kterou si děti mohou nabíjet a v tomto automatu co nejpohodlněji nakupovat. Nejspíš nám nedochází, že si tím vychováváme další generaci, která na kartu nakoupí cokoli, aniž si uvědomí hodnotu peněz (a také se nejspíš i náležitě zadluží). Osobně si myslím, že by se od těchto mléčných a automatových podnikatelů mohli mnozí jiní – ve schopnosti dotáhnout byznys až do dna – přiučit.
7. Problém prodejních automatů – O toxicitě (o tom, jak učíme děti závislosti na nakupování, o obezitě a civilizačních chorobách, poruchách pozornosti) prodejních automatů se toho napsalo hodně Limonády, brambůrky a automaty na kafe musí ze škol; Stát chce omezit na školách automaty se sladkostmi; Automaty ve školách; Automaty přinášejí dětem problémy a školám peníze; Školní bufety a automaty nově. Pouze zdravě. Netřeba dál rozviřovat prach.
A aby to nebylo jen o problému. Proto je zde i mikro-nástin jednoho z možných řešení – od stejné maminky, která tenhle text iniciovala: Co ve vestibulu otevřít stánek se stejným sortimentem, ale, za sice nedotované, nicméně příznivější ceny. Děti by mohly sehnat příslušné produkty ve velkoobchodu nebo v akcích za výrazně nižší ceny, vydělaly by (výdělek by měl jít na pomůcky nebo nějaký dobročinný účel) a pochopily, o kolik jsou okrádány – a ukázaly to i dalším spolužákům. Ta finanční rovina je myslím pro děti snáze uchopitelná a přijatelná, než ta zdravotní. Samozřejmě je moc špatně ten sortiment, ale (aspoň moje) děti se stejně spíš rozhodnou pro čokoládovou sušenku než pro ředkvičky, tj. postavit si vedle konkurenční stánek s mrkví by asi nezabralo ve velkém, to chce postupné kroky.
A na závěr úryvek z knihy Pravidla jídla: Manuál jedlíka.
Co vy na to? Pojďme to probrat!