Když jsem já chodil na základku, bál jsem se, s čím se moji rodiče zase vrátí z rodičáku. Bylo to tenkrát „o nás bez nás“, zaměřené prakticky výhradně na problémy a ne-dostatky než na to, kde se daří. Určitě si na to vzpomenete. Ve většině škol je to tak dodnes.
U nás ve škole máme kromě rodičovských schůzek (které jsou převážně informativní a organizační) dvakrát do roka i tzv. konzultace, kdy se sejde učitel, žák a rodiče (rodiče ideálně oba, pokud dítě oba má), aby si řekli, jak se daří, jak je kdo spokojený, co kdo plánuje, co dál stejně dobře a co případně změnit.
Já tyhle schůzky miluji, neboť staví na předpokladu, že trojice “učitel – žák – rodiče” jsou vlastně manšaft, který čím lépe spolupracuje, tím lépe se daří všem zúčastněným. Společným zájmem je vzdělávání dítěte, které školy našeho typu pojímají na prvním místě jako rozvoj vrozených předností každého dítěte a jako přípravu na život v 21.století.
Trojice “učitel – žák – rodiče” jsou vlastně manšaft, který čím lépe spolupracuje, tím lépe se daří všem zúčastněným.
S naší učitelkou Katkou to už druhým rokem praktikujeme tak, jako v minulosti fungovali například lékaři. Lidé nechodili za nimi do ordinace, ale byli to doktoři, kdo chodili za svými pacienty domů. Katka se tak stala jakýmsi naším domácím lékařem a chodí k nám na konzultace domů a já se na to vždycky dlouho dopředu těším.
Nutno podotknout, že se sešlo několik faktorů, které tyto domácí konzultace usnadňují a možná i umožňují. Katka je maminkou tří dcer – všechny tři chodí k nám do školy a konzultace je tak vždy i záminkou pro to, aby naše a Katčiny dcery (tedy čtyři až pět holek) mohly pobýt spolu. Pomáhá i to, že na české poměry jsme všichni vcelku extrovertní. Rádi vaříme, ještě raději hostíme a Katka, to je extrovert jako řemen.
Důležitým předpokladem úspěchu konceptu domácího učitele je to, že s tím musí souhlasit všichni zainteresovaní – tj. dítě, rodiče a samozřejmě i učitel.
No a jak že taková konzultace probíhá? Nejprve přijde formulář s velmi zajímavými otázkami – některé pro žáka, pár je jich i pro rodiče – viz níže. Podobnou přípravu má i učitel. Prostě se sejdeme všechny tři strany připravení, abychom si pak prošli položku po položce, což pak uděláme a je to vždy super-zajímavý rozhovor.
Po každé další konzultaci mám obrovskou chuť sednout a říct o tom celému světu. Říkám si, kolik třeba jenom firem (personalistů, manažerů) by mohlo přijít k nám do školy, aby se přiučili, jak se dá přistupovat k rozvoji lidí tak, aby to stavělo na lidské přirozenosti, respektu jednoho k druhému. Často si říkám, jak by to vypadalo v rodinách, kdybychom si uměli třeba jen dvakrát do roka takhle sednout (vypnout televizi a/nebo fejsbuk) a probrat, jak se kdo má, co kdo potřebuje a co s tím tedy my všichni uděláme.
To by byl život! Co říkáte?
Na závěr tradičně připomínám, že tento blog existuje proto, abychom se vylaďovali na složitých tématech doby týkajících se našich dětí a přispěli tím tak ke změně toho, jak funguje naše školství.
Spojme v tom síly, prosím! Pišme společně o tom, jak v dětech rozvinout jejich vrozený zájem a nadání a jak je co nejlépe připravit na život v 21.století.
Máte-li jakýkoli text s touto tématikou, napište na: tomas@peoplecomm.cz. Díky.