V tomto blogu najdete sestřih nedávné rozlučky s našimi letošními deváťáky (Loučení s loňskými průkopníky si připomeňte zde).
Musím říct, že jsem se během celého toho odpoledne několikrát dojmul. Vůbec jsem netušil, že každá třída připraví pro každého deváťáka něco tak osobního. Přemýšlel jsem, jak a jestli se mladší spolužáci a učitelé loučili se mnou… a nemohl jsem se rozpomenout :-(. Raduju se, že naše děti mohou něco takového zažít.
Přemýšlel jsem taky, jestli to s tou naší školou nemáme někteří jako s dlouholetým manželstvím… že se nám ve škole dějí na dnešní českou realitu opravdu mimo-řádné, výjimečné věci (o nich více např. zde), na které jsme si ale my rodiče už zvykli a bereme je jako (neviditelnou) samozřejmost, nad kterou se už vlastně ani nepodivujeme. Co myslíte?
Přijde mi, že tato loučení bychom si my rodiče a přátele školy měli „zapsat do kalendáře inskoustovkou“, protože podobně jako jarmarky nebo rodičovské večery bychom u toho prostě měli být. Že je to něco jako svatba nebo pohřeb v rodině, že je to skvělá záminka spolu-pobýt, probrat život, připomenout si, co to tu vlastně spolu budujeme a prostě se spolu zaradovat ze života.
Dost slov. Mrkněte na to, jaké to letos bylo. Zde je pocta deváťákům od modré třídy (1.-3.):
Zde od žluté (1.-3.):
Od oranžové (1.-3.):
Od zelené (4.-6.):
Od červené (4.-6.):
Od fialové (4.-6.):
A na závěr od Londýna & Benátek (7.-8.):
V semi-finále přišlo divadelní představení: „Setkání deváťáků po dvaceti letech“. Bůhví, jak to bude jednou doopravdy. Pusťte si v roce 2037 tohle video. Nasmějete se! Nebo si popláčete?
Pak se předávala štafeta letošním osmákům…
A pak se Olga s Pavlou a vlastně všichni ostatní učitelé loučili s každým deváťákem zvlášť…
A nakonec byla ještě sranda…
Toť vše. Snad v tom střihu není nějaká chyba, bylo toho moc :-). Ale krásný to bylo. Děkuji všem, kteří v tom měli prsty.
P.S.: Na závěr už tradičně prosím – máte-li jakékoli téma vhodné pro tento blog (dětství, výchova, vzdělávání), napište mi na tomas@peoplecomm.cz. Díky.