Myslím, že „inspirace Jaroslavem Duškem“ není nikdy dost. Jeho názory na děti, dětství a výchovu už sice nepobuřují tolik jako před lety, stále však inspirují. Tento krátký úryvek z jeho moderátorského vystoupení na konferenci „Svobodná firma“ v loňském roce považuji za povedený (I když které jeho vystoupení není povedené?). Povedený a také potřebný.
Potřebný proto, že hovoří mimo jiné o porovnávání, o škatulkách, o tom, „jaké by naše děti měly být“ a „co by už měly umět“. Je to jeden z otazníků, se kterým se setkáváme i u nás ve škole, kde děti fungují do velké míry mimo zaběhlé škatulky. Často se tak stane, že jsou jinde, „než by měly být“. Rodič tak může zjistit, že třeba sousedovic Janička už na rodinných srazech předčítá celé rodině, zatímco náš Davídek má co dělat, aby přečetl jednu stránku. Mnozí rodiče v takové situaci znervózní. Přestanou důvěřovat svému dítěti, učiteli, škole i sobě. Nezřídka se dostaví zkrat.
O to víc mi přijde, že je důležité, aby zaznívaly příběhy, o kterých (nejenom v tomto videu) vypráví i Jaroslav Dušek.