„V kolik byste vstávali, kdybyste mohli?“ … je otázka, kterou chci položit v dnešním blogu. Prvními dvěma slovy – “kdybyste mohli” – myslím dny, kdy vás nic netlačí, ráno nikam nemusíte, nebudí vás děti, nezvoní budík. V kolik jdete úplně přirozeně do postele? A v kolik se pak ráno vzbudíte sami a vyspalí? Tušíte?
Pokud vůbec ano, jaké procento večerů jdete spát tak, jak se vám uvnitř chce a jaké procento ráno vstáváte podle svých vlastních vnitřních hodin, odpočatí, vyspalí, vyrovnaní?
Ptám se proto, že dostatek spánku je jednou z hlavních ingrediencí dobrého učení a pro někoho možná překvapivě i pevného zdraví a dlouhého života.
Když jsem žil v Holandsku, dlouho jsem se tamních lidí vyptával, proč nemají na oknech záclony ani závěsy. Z domova jsem byl totiž zvyklý na žaluzie, záclony a závěsy k tomu. Můj spolužák Marco mi tvrdil, že to mají roztažené, aby měli v zamračeném Holandsku uvnitř alespoň trochu světla. Geert si zase myslel, že je to jejich otevřeností: “Nemáme co skrývat.”, tvrdil. Názorů bylo, co lidí. Nešlo mi to na rozum, a tak jsem to trochu prozkoumal. Zjistil jsem, že zvyk odkrytých obýváků pochází až z dob kalvinské policie, která odkrytá okna nařídila proto, aby měla své ovečky lépe na očích a mohla se kdykoli přesvědčit, že si rodinka doma předčítá z bible.
Podobně jako jsem se v Holandsku pídil po příčinách odhalených bytů se už chvíli ptám, proč chodíme u nás v Čechách do školy na osmou. Stejně tak se ptám, proč máme ještě v 21.století letní prázdniny, které vznikly proto, aby mohly děti v minulosti pomáhat rodičům se sklizní.
Podobně jako jsem se v Holandsku pídil po příčinách odhalených bytů (kdy vlastně dnes nikdo neví proč to dělají), se už chvíli ptám, proč chodíme u nás v Čechách do školy na osmou. Stejně tak se ptám, proč tam chodíme pět dní v týdnu, nebo proč máme ještě v 21.století letní prázdniny, které původně vznikly proto, aby mohly děti v minulosti pomáhat rodičům se sklizní.
Dnes už vím, že ranní příchod všech ve stejnou dobu je jedním z dědictví průmyslové doby, která potřebovala svobodné duše rolníků a řemeslníků přetavit na poslušné, přesné a dochvilné lidské zdroje potřebné k obsluze strojů v továrnách. Připomeňte si Chaplinovu Moderní dobu ve videu v úvodu.
Našel jsem i názory, že je to zčásti dílo Františka Josefa I., který proslul tím, že snad vstával v 3.30 ráno, bez ohledu na roční dobu, počasí či vlastní pocit (viz Škola jako mentální genocida). Poddaní byli pak prý nuceníi jeho zvyk následovat. Možná je to zčásti i podnebným pásmem a naší zemědělskou minulostí, kdy se naši předci museli valnou část roku ohánět, aby přečkali zimu a ráno vstávali ke zvířatům. Nevím, možná – jak už to tak bývá, to bude směs důvodů.
Každopádně já osobně jsem odešel ze světa korporací v roce 2001, po osmi letech na prvním místě právě proto, že jsem byl nucen vstávat každý den ve stejný čas bez ohledu na roční dobu a mé biologické hodiny. V zimním období jsem měl od středy takové kruhy pod očima, že se mě lidi ptali, zda nejsem nemocný. V sobotu a v neděli jsem ten deficit dospával.
V korporacích jsem byl nucen vstávat každý den ve stejný čas bez ohledu na roční dobu a mé biologické hodiny. V zimním období jsem měl od středy takové kruhy pod očima, že se mě lidi ptali, zda nejsem nemocný.
Dlouho jsem si myslel, že je to normální. Tak přece funguje lidská mysl. Když je něco časté, vyhodnotí to jako normální = v pořádku. Pak jsem si uvědomil, jak toxický zvyk to je a začal jsem z toho bludného kolotoče hledat cestu ven. Řešením pro mě byl odchod ze světa korporací. Odešel jsem a začal konečně po mnoha letech spát tak, jak se chtělo mému tělu, ne zaměstnavateli nebo zvyklostem naší kultury. Mé zdraví se zásadně zlepšilo.
Po letech svobody řídit se bilogickými, ne společenskými hodinami, nám před třemi a půl lety začala škola a s ní opět ono robotické, průmyslové, v roce 2016 naprosto nesmyslné a (v zimě) též velmi nezdravé “vstávání na budík” mnohem dříve, než bychom my nebo naše děti potřebovaly.
V kolik byste vstávali, kdybyste mohli? A v kolik byste chodili spát? Víte to vůbec? Držíte se toho, nebo své vnitřní biologické hodiny neposloucháte?
Důsledky nesouladu s biologickými hodinami jsou dalekosáhlé. Zde jsou v pár bodech:
1) Čím víc může být člověk sám sebou, tím lepší výkon zpravidla podá. Základním předpokladem pro to být sám sebou znamená fungovat, co možná nejvíce v souladu se svým vnitřním nastavením, podle svých potřeb, podle svých vnitřních hodin. Studií na toto téma se nedopočítáte (zde nebo zde).
2) Výkonem míním samozřejmě i proces učení. Tj. čím více je dítě fit, tím více energie má na učení, tím lépe se dokáže koncentrovat, zapojit do dění ve škole.
3) Bod dva platí násobně víc v pubertě, kdy děti potřebují déle spát (např. zde), chodit později spát, ráno později vstávat. To vyplývá z přirozeného vývoje organizmu.
4) Ať se to někomu líbí, čí nelíbí, žijeme v době a části světa, kdy řadu dětí dopravují do školy taxikáři – rodiče. Někdy si říkám, kdyby nás někdo pozoroval z výšky, musel by nabýt dojmu, že se dívá na království hlupáků. Období klidu střídá chvíle, kdy se všichni ve stejný čas rozjedou a snaží se dorvat ve stejný čas do stejného místa. Důsledky známe všichni – zácpy, promarněný čas, nervy, exhalace, zbytečné CO2.
5) Základem nastavení každého z nás jsou tzv. biologické hodiny. Ty jsou každému do velké míry dané, vyvíjejí se s věkem a vliv na ně má i fáze měsíce i roční období. Je to něco jako barva vlasů. I ta je daná a s věkem se vyvíjí. Jak fungují ty vaše, si otestujete velmi snadno. Zkuste si začít všímat, kdy byste šli zcela přirozeně spát a kdy se sami bez budíku budíte vyspalí a odpočatí (viz otázka z úvodu).
6) Nevím, zda někdo někdy testoval vliv ranní honičky (potřeba být ve škole na čas – např. v naší škole máme 20-ti minutové okno, do kterého je třeba se trefit 7:40 – 8:00. Před 7:40 je škola zamčená a po 8:00 už jdete pozdě) na rozvodovost či zdraví. Většina rodičů potvrdí, že není část dne, která by byla stresovější. Obzvlášť pro děti/rodiče, kteří dojíždějí z větší dálky je každodenní snaha trefit se do zmíněných dvaceti minut pořádný stres.
7) Nespočet studií řadí nedostatek spánku mezi důležité původce rakoviny a dalších civilizačních chorob (zde, zde či prostě zagůglujte). Mimochodem, jestli něco ničí zdraví, je to právě zmiňovaný stres (bod 6).
Potřebujete další argument, proč začít přemýšlet o změně začátku toho, kdy ve škole fungujeme? Já ne.
Existuje dvojí čas: a) ten vnitřní, který má každý v sobě a b) vnější, který určují hodiny. Dlouhodobé ignorování toho prvního vede k mizerným výsledkům, nevrlosti a podlomenému zdraví.
Jeruzalémská Sudbury – nedávno jsem o ní psal – je jedna z mnoha škol, kterou (spolu)řídí děti. Je to škola, která jako by z oka vypadla té naší – založili ji rodiče, je spolu-financovaná státem, staví na komunitě dětí a rodičů a jejím smyslem je poskytnout dětem bezpečné prostředí pro vlastní rozvoj. Vidím tam pouze tři rozdíly: My jsme si vybrali Montessori, oni Sudbury. My jsme devítiletka, oni mají děti od 5 do 18 let. My jsme do omezené míry autonomní součástí velké státní školy. Oni jsou samostatní.
Zaujalo mě, jak přistoupili k tématu doby vyučování. Státní izraelské školy fungují podobně jako ty české – od 8 do 13-ti. Věděli, jak důležité pro výkon, náladu a zdraví každého člověka je možnost rozhodovat si o tom, kdy bude spát a kdy fungovat. Na základě toho si odhlasovali, že mohou přijít kdykoli mezi 7.45 a 10.45 a ve škole strávit minimálně pět hodin. Vše stojí na dohodě. V důsledku to funguje tak, že se skupina dohodne na čase a ten pak platí. Tedy žádná anarchie. Mimochodem, dohoda o příchodu se vyvíjela a vyvíjí. Ta dnešní je už asi pátá, šestá.
Když si na toto téma prohlédnete internet, nespíš si všimnete, že ve světě sílí hnutí „Start School Later„, které zahrnuje vědce, lékaře, specialisty na spánek a učení. Ti všichni poukazují na to, jak nezdravé, kontraproduktivní a dokonce i neekonmické je ono brzské vstávání – především u adolescentů. V USA si dokonce na základě početných studií prý uzákonili zákon, který nabízí grant školám, které najdou odvahu začínat později – až do výše 25 tisíc USD.
Tolik k tématu.
Co se snažím říct je to, že hlavním úkolem školy v průmyslové době bylo připravit poslušné dělníky, kteří budou ochotni vykonávat nezáživnou činnost výměnou za odměnu a vidinu povýšení (viz minulé téma: práce budoucnosti). Tak funguje tradiční firma. Škola byla přípravkou na tento svět. Dnešní firma a svět práce se však začíná drasticky měnit. Stačí se podívat do USA nebo mnoha míst západní Evropy. Uspět v práci ve 21.století bude mimo jiné vyžadovat schopnost rozhodnout si o tom, kdy bude člověk co dělat. Pokud to rozhodujeme za děti, navíc tak šablonovitě jako dnes, mám obavu, že to budou mít ve světě budoucnosti složité. A to už vůbec nemluvím o tom, jaké důsledky má nerespektování biologických hodin na zdraví a náladu člověka.
Co myslíte? Pojďme to probrat!