Naši učitelé si před prázdninami sedli a na několika stranách sepsali, kdo jsme a za čím si jako škola stojíme. Na výsledek se podívejte v „brožuře“, která je v úvodu tohoto blogu. Proč je to důležité a proč by si každá škola (a vlastně jakákoli lidská organizace) měla podobný dokument vytvořit?
Myslím si, že lidi „drží pohromadě“ buď důvěra nebo strach. Důvěra vzniká především ze souladu mezi tím, co říkáme a tím, co děláme. To platí jak u jednotlivců, tak i u organizací. Odklopte pokličku těch „nejmagnetičtějších“ organizací světa jako jsou dnes třeba Apple, Google nebo třeba Lékaři bez hranic a nejspíš tam někde uvnitř najdete velmi silnou, sdílenou kulturu – “kulturu”, neboli soulad jednotlivců v tom kdo jsme, za čím si stojíme a jak se chováme (jeden k druhému i k okolí). Čím silnější, tedy jednotnější kultura je, tím magnetičtěji působí – přitahuje správné (podobně smýšlející) a odpuzuje nesprávné (ty, kteří věří v něco jiného) lidi. Zpravidla též platí, že čím silnější kultura, tím méně je třeba pravidel a kontroly. Lidi vědi, jak se k sobě chovat. Nemusejí se k tomu nutit, neboť to mají “pod kůží” – stačí mrknout a ví se :-).
Důvěra mezi lidmi vzniká především ze souladu mezi tím, co říkáme a tím, co děláme.
Myslím si, že pokud chceme vybudovat jakékoli lidské společenství (školu, firmu, zájmový klub,…), kam se lidé těší, kde se věnují tomu v čem vynikají a kde společně tvoří užitek pro ostatní, je třeba se ujednotit na smyslu a hodnotách. Ujasnit si to, proč existujeme a jakých hodnot se chceme při společném fungování držet. Bez jasného „Proč? Co? a Jak?“ je, dle mého, organizaci lepší zavřít a jít dělat něco prospěšnějšího.
Čím silnější, tedy jednotnější kultura je, tím „magnetičtěji“ působí. Přitahuje správné (podobně smýšlející) a nepřitahuje nesprávné (ty, kteří věří v něco jiného) lidi. Zpravidla též platí, že čím silnější kultura, tím méně je třeba pravidel a kontroly.
Mně osobně, jako rodiči v naší škole, toto vyjasnění nesmírně pomohlo. Už třeba jen odpověď na otázku: „Kdo jsme?“ – „Státní Montessori devítiletka“ s detaily, na které se škola zaměřuje od první do deváté třídy (str. 2 a 5 brožury). Najednou chápu celek a vím, že abychom jako škola odvedli 100% práci, je třeba, aby u nás děti zůstaly celých devět let. Ne aby v páté, šesté, sedmé,… odcházely na víceletá gymnázia. Jsem velmi vděčný za popis hodnot (str. 4), díky kterému lépe rozumím tomu, proč se ve škole děje to či ono. Raduju se též z popisu toho, „co nabízíme“ – dětem, rodičům a ostatním (str. 3). Přijde mi to polopatické, zřejmé. V kombinaci se stranou 6 by tak mohlo být mnohem zřejmější, co u nás čekat a co ne.
Díky všem, kteří na tvorbě toho dokumentu spolupracovali. Pokud jste si něco podobného vytvořili i u vás ve škole nebo ve firmě, podělte se. Inspirace není nikdy dost.