V dnešním blogu najdete zamyšlení nad posledním rodičovským večerem u nás ve škole (12.4.) od Gabriely Filippi, jedné z maminek našich dětí. Reportáž z předchozího rodičovského večeru si prohlédněte zde.
Můj desetiletý syn se vzdělává v Montessori škole Na beránku. Zvolili jsme tento systém výchovy, protože je tu kladen důraz na sociální vztahy, jak být prospěšný pro druhého a především se tu rozvíjí přirozená touha se vzdělávat hrou, jak tomu konec konců chtěl i J. A. Komenský.
V Montessori jsem byla na dni pro rodiče, abychom zjistili a prožili, jak se vlastně naše děti v tomto systému učí. Mirka, která školu vede, nás přivítala na koberci, nabídla činnosti, kam se můžeme jít vzdělávat a zdůraznila, že si váží našeho zájmu, protože Montessori je škola dětí, učitelů, ale také rodičů, kdy se vzájemně podílíme na výchově našich dětí.
Gabriel, můj syn, si přál, abych šla do červené třídy k Míše a Kamile, kde se toho mnoho dozvím o Titaniku. Byl nadšený, nechtěl mně nic prozradit, protože ony, děti, už Titanik prožily den předtím.
Sedli jsme si na zem, p. uč . Míša nás přivítala na palubě a my rodiče jsme si vylosovali skutečné postavy i s jejich příběhy, které tehdy na Titaniku pluly.
Byla jsem 67-letý milionář, Isidor Straus, který plul se svou milovanou ženou Idou z Německa do USA. Vybrali jsme si kostýmy a třída se proměnila v Titanik. Cestovala jsem, promiňte – cestoval jsem první třídou, kde jsme byli obsluhováni, hráli karty, muzikanti nás k tomu doprovázeli hudbou.
A pak se to stalo,měli jsme se nalodit do záchranných člunů a později také dozvědět osud našich postav.
Bylo to velmi silné, mnohokrát jsem měla díky emocím, které jsem prožívala, zimnici, ale také pláč, když jsem se dozvěděla, že tito manželé se natolik milovali, že žena, která se měla jako první nalodit, odmítla, aby mohla bok po boku, zemřít se svým mužem na palubě troskotající lodi.
Ve třídě hořely svíčky, hrála hudba jako tenkrát na lodi do poslední chvíle a já jsem si znovu uvědomila, že můj syn i my máme velké štěstí, že může studovat v Montessori škole.
O Titaniku zná tolik, kolik jsme se z běžných materiálů ani dozvědět nemohli. A tyto informace si bude pamatovat, ne proto, že se je musel naučit ve školní lavici, ale proto, že je skutečně prožil.
S emocemi je náš svět skutečný.
Gabriela Filippi