Může škola vypadat jako cirkus? Já minulý týden zažil, že může, a že to může být zatraceně zajímavé…
Na týden k nám přijel Happy kids, což je cirkus, který funguje tak, že cirkusové vystoupení secvičuje s dětmi. Rodiče přišli pomoct postavit (a po skončení i sbalit) šapitó, děti se rozdělily do dvou manšaftů, rozebraly si role (akrobati, chůze po laně, fakíři a polykači ohně, klauni, vysoká hrazda, černé divadlo a kouzelníci) a pod vedením zkušených artistů začaly nacvičovat vystoupení…
Vlastní vystoupení bylo velmi podobné tomu, co známe z cirkusů, akorát že účinkujícími byly naše děti. Prodávaly se tam vstupenky, popcorn, párky v rohlíku, cukrová vata, DVDčka z představení…
Musím fascinovaně smeknout, co se týmu z Happy Kids podařilo s každým z obou manšaftů secvičit během pouhých 2 x 2 tréninků a jedné veřejné generálky (na kterou přišli malí „diváci“ ze školky a z jiných škol z okolí)… včetně všech těch kostýmů, rekvizit, líčení, muziky, světel, naprosto perfektní choreografie a celkové koordinace.
Každá skupina měla své vystoupení, obě v těch současných horkých červnových dnech. Přestože se ve stanu vydatně větralo, chvílemi to byla řádná sauna. Atmosféra tam byla ale vedru navzdory skoro jako v listopadu 89. Potlesk a nadšený povyk vlastně neutichal… dílem proto, že vystupovaly naše děti, dílem proto, že bylo často dojemné, co všechno děti dokážou.
Přemýšlel jsem, v jaké fascinující době žijeme a k čemu všemu se děti mají možnost dostat. Já si veřejné vystupování zkusil jednou v životě v kulturáku v mém rodném Lanškrouně, byly mi asi čtyři a měl jsem do mikrofonu zarecitovat básničku. Tyto naše děti vystupují furt. Když pak přemýšlím nad stavem světa a vidím, jak moc nás děti dokážou vyburcovat (viz například moje dvě nejoblíbenější děvčata – Martha Paynová a Greta Thunbergová), jsem učitelům v naší škole za všechny ty příležitosti a vedení vděčný. Myslím, že by jim a nám všem mohly naše děti v budoucnu všechnu tu jejich (někdy) šílenou práci vrátit. A já doufám, že vrátí, neboť podle všeho to bude potřeba.
P.S.: Včera jsem si přečetl článek Petra Chvojky, kde popisuje typický den deváťačky typické dnešní české školy – ZDE. To když si přečtete, tak vlastně moc nechápete, jak jsou tyto aktivity jako cirkus, rodičovský večer v podání dětí, vaření a nespočet dalších aktivit vlastně vůbec možné… a začnete za ně být náležitě vděční. Já jsem.
Za fotky děkuji Martinu Albrechtovi.
