Minulý červen jsem při návštěvě loňských sedmáků a osmáků narazil na tzv. aktualitu. Psal jsem o ní zde (v bodu 4 si přečtěte o tom, jak to probíhá). Michal Hammer, učitel našich deváťáků, nedávno jednu natočil – Káju Kellovskou, a tak máte možnost zažít, jak může tahle skvělá vzdělávací metoda vypadat. Děkuju oběma i všem ostatním ve třídě za možnost nechat nás nahlédnout do toho, jak to funguje.
Když jsem to v červnu poslouchal, nadchlo mě to. Měl jsem přitom i jedno dokonalé dejá vu. Totiž, já nikdy nechápal proč většina Američanů dokáže z nejjednodušší prezentace udělat naprostou show zatímco většina našinců by z pódia nejraději utekla. Až jsem jednou pochopil, že důležitým prvkem amerického vzdělávacího systému je „Show & Tell“, neboli Ukaž a řekni. U nás ve škole mi došlo, že „aktualita“ funguje vlastně velmi podobně.
Show & Tell je technika, jejíž pomocí se děti v americkém (ale i v kanadském, britském i australském) vzdělávacím systému učí prezentovat, argumentovat, diskutovat a naslouchat. Prostě komunikovat. Spočívá v tom, že dítě si přinese nějaký předmět, či dokonce přivede i domácího mazlíčka nebo kamaráda, a ukáže ho ostatním – »show«. A pak o něm ostatním řekne – »tell«.
Došlo mi, že možná právě ono show and tell bude nejspíš TEN důvod, proč většina mých amerických přátel řeční s lehkostí Martina Luthera Kinga, zatímco spousta Čechů by raději udělala stojku, než by si stoupli před publikum a o něčem vyprávěli. Pro americké děti je totiž díky show & tell mluvení před ostatními odmala podobně přirozené, jako je pro naše děti ještě dnes biflování násobilky nebo vyjmenovaných slov.
Podle autorů knihy Life is a pitch se život skládá z 98 % rutiny a 2 % situací, které rutinu přenastavují. Zda v těch dvou procentech propadneme nebo naopak získáme něco nového, to záleží především na schopnosti zaujmout druhé a přesvědčivě jim předat myšlenku. Může to být zkouška ve škole, pracovní pohovor, namlouvání partnera nebo třeba snaha přesvědčit ostatní, aby podpořili náš projekt. Prostě prezentujeme pořád. A v 21. století, kdy stále více lidí opouští zavedený model jednoho zaměstnání na celý život, to bude nejspíš ještě mnohem častější.
Američané mají své show & tell (ukaž a řekni), my jsme měli spíš hide & be quiet (schovej se a buď zticha).
Většina nás dnešních dospělých jsme prošli vzdělávacím systémem, který nepřikládal umění prezentovat názor, argumentovat a diskutovat prakticky žádnou váhu. Zatímco Američané měli show & tell (ukaž a řekni), my jsme měli spíš hide & be quiet (schovej se a buď zticha). Naštěstí se už i u nás od 90. let začaly objevovat vzdělávací koncepty, které mají show & tell ve své DNA (aniž by se tomu tak říkalo). V Montessori, Waldorfu, Začít spolu či v domácím vzdělávání tak dnes zcela běžně vedou děti k odvaze postavit se před ostatní, vyjádřit myšlenku a následně o ní diskutovat…
….
P.S.: Četli jste minulý týden o tom, jak důležité je větrat a vybavit učebny květinami – zde? Ten kousek textu oblétl český a slovenský internet: za 4 dny nasbíral na 4,5 tisíce facebookových lajků. V úterý jsem si všiml, že některé naše třídy se už dlouho podobají botanickým zahradám. Raduji se a děkuji!
zde:
zde:
P.S.2: Na další „Besedu na Beránku“, tentorkát s Andreou Culkovou, režisérkou filmu Sugar blog (včetně projekce filmu) 11.1. 2016 se registrovalo už 50 lidí – registrace zde info zde.
Fotky: Google plus; Videa: Youtube; Facebook: Montessori cesta