V dnešním blogu o rizicích spojených se zářením z mobilů, wifin a mobilních sítí.
Je to zároveň poslední text, kterým chci zakončit sérii věnovanou rizikům doby. Kromě chlapečků visících na videohrách, dopravě dětí autem, výchově chlapečků jako by byli holčičky, chemických potravin vydávajících se za jídlo, interiérového znečištění ovzduší jsou to právě mobily a další technologické hračky. K tomuto tématu se zde na blogu podívejte na: Mobil jako láhev chlastu a Mačkání & děti konzumu.
Upřímně je to nejtěžší téma, které jsem na tomto blogu dostal za úkol zpracovat. Týká se každého z nás, je neviditelné a mimo-řádně závažné. Posuďte sami.
Na toto téma mě upozornil před lety můj spolužák a kamarád ze střední školy Michal. Ten totiž patří k malému procentu lidí, kteří jsou hypersenzitivní na záření z wifin, mobilů a mobilních sítí. Podobně jako někteří alergici reagují různě na různé pyly, prachy nebo plísně, tak existují i lidé alergičtí na elektromagnetické záření. Je jich zhruba 2-6 % z celé populace. Michal a jemu podobní vám tak v místnosti bezchybně ukáží, kde je wifina, cítí, kde jsou na střechách vysílače mobilních sítí. Jsou jako psi vycvičení na hledání drog.
Člověku zvenku se to může jevit jako dar, ale pro něho je to spíš prokletí. Blízkost wifin a mobilních vysílačů totiž cítí celým tělem. Bolí ho hlava, je mu nevolno, má potíže se soustředěním, se spánkem, bývá nemocný. Přes dvacet let žije v Austrálii, naposledy v Sydney, ve velkoměstě vysílači a wifinami prošpikovaném, z kterého se musel přestěhovat na venkov směrem k Brisbane. Vědci a lékaři hovoří o lidech Michalova typu jako o “kanárcích v dole”. Zdůrazňují, jak důležití jsou pro nás v upozorňování na rizika, o kterých zatím víme buď velmi málo nebo vůbec nic.
Světová zdravotnická organizace klasifikuje záření z wifin, mobilů a mobilních sítí jako možný karcinogen třídy 2B. Poslední výzkumy ukazují, že toto záření může mít vážné důsledky pro rozvoj a fungování mozku, reprodukční systém, vývoj embrya a dítěte, ovlivňuje naše těla na buněčné úrovni a dokonce na úrovni DNA, ovlivňuje to schopnost koncentrace, zvyšuje úzkost a vede to k dalším neurologickým problémům (například tato studie z nedávné doby).
Protože se wireless a mobilní záření stalo jedním z důležitých Michalových témat, jsem od něho pravidelně zásobován video/audio/textovými záznamy z vědeckých konferencí, závěrů WHO, statistikami nemocí, různých objevů, ale i různými popularizačními články a videi.
Mám tak načteno a nasledováno mnohem víc, než by mi bylo milé. První, co mě překvapilo je to, že vědci hovoří o časované bombě. Za příklad dávají nejčastěji kouření, které ještě třeba v padesátých letech bylo symbolem mužství (pro muže), nástrojem emancipace (pro ženy) a propustkou do dospělosti (pro děti). Kouřili všichni, kouřilo se všude. Nekontrolovaně. Možná jste také ještě zažili, že váš otec nebo děda kouřil v autě, kde jste byli i vy nebo dokonce v ložnici, když jste usínali. Já to zažil. Dnes víme, že kouření zabije každého druhého kuřáka (zde) a vedle toho i nespočet těch, kteří jsou nuceni kouřit pasivně.
K dalším případům, kdy se z původně skvělé technologie stal zabiják patří azbest, hliníkové nádobí nebo třeba olovo v benzínu.
K předním světovým vědcům, kteří se věnují problematice elektromagnetického záření, patří Švéd Olle Johansson. Michal doporučuje např. tuto jeho přednášku. Já si ji naservíroval včera a je to tedy síla.
S mobily, wifinami a sítěmi mobilních operátorů to dnes vypadá podobně. Jsme znovu v 50.letech a znovu „kouříme“ všude a všichni. Průměrný Evropan se svého mobilu dotkne denně 2600 krát, stále větší procento se na mobil podívá i v situacích, kdy by to ještě nedávno bylo nemyslitelné – při řízení auta, v noci, při sprchování. Sedm procent Evropanů přiznává, že svůj mobil kontrolují při sexu. Mobily dáváme k dispozici stále mladším dětem. U nás ve škole vidím šesti, sedmileté děti, jak venku před školou koukají do displaye. Na návštěvách vidím u tabletu nebo iphonu sedět i batolata.
Tak jako u kouření jsme potřebovali 20, možná 50 let, aby nám došla jeho zhoubnost, i u wifin/mobilů nám to chvíli potrvá. V Michalových zdrojích nejčastěji zaznívá číslo 10 – 20 – tolik let je – v průměru – třeba, aby se rozvinul nádor na mozku. Americký neurochirurg zaměřující se na nádory mozku Dr. Keith Black ve starším rozhovoru s Larry Kingem výše říká: “Když začne dítě kouřit ve čtrnácti letech, nečekáte, že by onemocnělo rakovinou ve dvaceti čtyřech. Čekáte, že onemocní ve čtyřiapadesáti. Když máte osmileté dítě, které používá mobil, nečekáme, že onemocní rakovinou v osmnácti, ale v osmačtyřiceti.”
„Nedávejte mobily a přístroje s připojením na wifiny dětem do 14-ti let a ochraňme tím jejich zdraví a budoucnost. To samé platí pro těhotné ženy. Nenoste mobil do vaší ložnice. Do vaší kapsy nebo blízko hrudníku. Používejte handsfree a držte telefon dál od těla.“ Kyperská národní komise pro životní prostředí a zdraví dětí
Světová zdravotnická orgnizace klasifikuje záření z wifin, mobilů a mobilních sítí jako možný karcinogen třídy 2B. Poslední výzkumy ukazují, že toto záření může mít vážné důsledky pro rozvoj a fungování mozku, reprodukční systém, vývoj embrya a dítěte, ovlivňuje naše těla na buněčné úrovni a dokonce na úrovni DNA, ovlivňuje to schopnost koncentrace, zvyšuje úzkost a vede to k dalším neurologickým problémům. Poprvé v historii lidstva se staly mozkové nádory nejčastější příčinou úmrtí v kategorii do 18 let. Studie ze Skandinávie ukazuje, že v případě, že děti začnou používat mobil před dvacátým rokem, mají až 5x vyšší pravděpodobnost, že onemocní rakovinou mozku, než když ho začnou používat až po třicítce. Mluví se o tom, že se jedná o rozsáhlý pokus na lidech, kdy jsme dlouhodobě vystaveni činiteli, který pravděpodobně způsobuje rakovinu. Jak moc je nebezpečný, nezjistíme za 5 let, možná ani za 10 let.
Zde zajímavost z australského Adelaide:
Co přesvědčilo mě, bylo to, když Michal vytáhl měřící přístroj mobilního záření (izraelské výroby), který si sám pořídil. Přiložil k němu mobil ve chvíli, kdy přijímal hovor. Stupnice přístroje nestačila. Už dva centimetry od měřáku se ale miliVolty, v kterých se záření měří, vrátily na stupnici, i když na škále zelená, žlutá, oranžová, červená byla stále v červené části. Výrobci mobilů doporučují nepřikládat mobil k tělu blíž než jeden inch (2,54 cm), tj. ideálně používat handsfree. Doporučují také nenosit mobil nikde na těle, neboť další studie upozorňují na korelaci záření a rakoviny varlat a očních bulev.
Zde je obrázek, který se na konferencích objevuje obzvlášť často – kam až proniká záření v případě pěti, deseti letého a dospělého mozku (detaily zde):
V úvodním dokumentu zaslechnete například, že už v roce 2005 naměřili ve velkých evropských městech o 3000% vyšší úroveň záření než v roce 1995.
Důležitý fakt je i ten, že normy záření nestanovují zdravotníci, ale fyzikové a inženýři, tedy lidé s technickým vzděláním, kteří ignorují důkazy o negativním vlivu na lidské zdraví. Neexistuje centrální autorita, která by opravdu zodpovědně hlídala zdravotní nezávadnost. Normy stanovují odborníci z firem vyrábějících mobilní přístroje a armáda – nikdo z nich nemá zájem na tom, aby se normy zpřísňovaly. Když nejsou normy, firmy nejsou nuceny vyvíjet bezpečnější technologie.
“Když začne dítě kouřit ve čtrnácti letech, nečekáte, že by onemocnělo rakovinou ve dvaceti čtyřech. Čekáte, že onemocní ve čtyřiapadesáti. Když máte osmileté dítě, které používá mobil, nečekáme, že onemocní rakovinou v osmnácti ale v osmačtyřiceti.” Dr. Keith Black
Zde je naděje z Kypru, kde národní komise pro ekologii a dětské zdraví natočila toto video. Ve videu zaznívá vše podstatné:
Volně přeloženo: Chraňte děti před zářením z wifi a mobilů. Světová zdravotnická organizace klasifikuje záření z wifin, mobilů a mobilních sítí jako možný karcinogen třídy 2B. Poslední výzkumy ukazují, že toto záření může mít vážné důsledky pro rozvoj a fungování mozku, reprodukční systém, vývoj embrya a dítěte, ovlivňuje naše těla na buněčné úrovni a dokonce na úrovni DNA, ovlivňuje to schopnost koncentrace, zvyšuje úzkost a vede to k dalším neurologickým problémům. Naše děti jsou velmi zranitelné. Můžeme je před tímto nebezpečím do velké míry chránit. Kroky, jak to dělat, známe.
Doporučení vědců, vzdělávatelů a lékařů je snížit vystavení radiaci od elektroniky, mobilů, tabletů, wifin především děti doma a ve škole.
Vystavení dětí elektronice znamená nebezpečí. Nedávejte přístroje s připojením na wifiny dětem do 14 let a ochraňme tím jejich zdraví a budoucnost. To samé platí pro těhotné ženy. Nenoste mobil do vaší ložnice. Do vaší kapsy nebo blízko hrudníku. Používejte handsfree a držte telefon dál od těla.
Ve Francii je WIFI zakázaná ve veřejných prostorech, kde jsou děti.
Nemáme právo riskovat zdraví našich dětí a čekat, že s tím něco udělají druzí. Upřednostněme zdraví před pohodlím. Udělejte nezbytná opatření především ve škole a doma.
Vypínám wifi, když ji nepoužívám. Především, když jsou děti doma. A vždycky na noc.
Čím víc se o rizicích mobilních technologií dozvídám, o to víc se mi chce brečet, když vidím, že na základních školách je dětí bez mobilu minimum. Na druhém stupni už vlastně neexistují. Školní wifiny jsou zcela běžné. Nejvíc mě šokovalo vidět Valčiny kamarádky, které si svůj chytrý telefon dají na noc s klidem pod polštář. Zapnutý.
Jak už jsem říkal, od Michala jsem se dozvěděl víc, než co bych chtěl kdy vědět. Ať už to byly hodiny přednášek z vědeckých konferencí, nekonečné stránky studií nebo snad nejvíc jeho osobní zkušenosti a popis jeho útrap. Co mě ale o rizicích wifin, mobilů a mobilních sítí přesvědčilo nejvíc bylo období, kdy náš malý bratránek onemocněl rakovinou a já za nimi chodil do Motola na dětskou onkologii. Bratránek se z toho nakonec vyléčil, ale když jsem se jich naposledy ptal, co ostatní kamarádi z Motola, tak mi řekli, že všichni zemřeli. A když jsem se ptal na co, tak prý většina na nádory mozku.
Co s tím? Naše děti mobil nemají (máme štěstí, že ho ani nevyžadují). Doma jsme se vrátili k pevné lince. Wifi máme, ale na noc ji vypínáme.
Co vy na to? Proberme to!
P.S.: Moje nedávná přednáška k tématu na jedné univerzitě:
P.S.2: Sešli jsme se s Michalem v Austrálii a já ho požádal, ať nám změří záření v domácnosti: