Zhruba před rokem jsem tu žasl nad devítiletou Amirou, která se naučila podle youtube zpívat prvotřídní operu (Háro, opera & loombands). Pak jsem se rozplýval nad stejně mladou Marthou Payne, která svým blogem změnila skotské školní stravování a inspirovala celý svět (Neuvěřitelný příběh Marthy Payne). Potom jsem tleskal i jedenáctiletému Tomášovi, který pomocí facebooku ukázal nám všem ostatním, jak si vydělat na to, po čem toužíte (Tomáškovy křížaly). Už jsem si myslel, že mě děti vs. internetové technologie ničím nepřekvapí. Překvapily. Naposledy to byl čtrnáctiletý Eda a jeho internetový „coming out“.
Eda – syn našich českých přátel, kteří žijí nějaký čas v Izraeli, je stejně jako jeho sestra Ester studentem místní WBAIS – (viz mých pár postřehů z naší loňské návštěvy u nich ve škole Pár postřehů z WBAIS). Škola klade velký důraz mimo jiné právě i na technologie. Děti se tu učí produkovat, točit a stříhat filmy nebo muziku. Je proto logické, že část si jich tyto dovednosti přináší i domů, kde se věnují také oblíbenému youtubingu. Točí, stříhají a jinak si hrají s videem a přes youtube pak aktivně komunikují se svými fanoušky. To je i případ Edy (viz jeho kanál) nebo Ester. Když se na to dívám, fascinuje mě, jak přirozeně ve svém věku komunikují (navíc v perfektní angličtině), že to má hlavu, patu a hloubku, o obrazu, střihu ani nemluvě.
Co mě na tom ale nadchlo nejvíc, bylo to, že se Eda rozhodl v jednom ze svých videí svým fanouškům a prý především spolužákům ve škole oznámit, že je gay. Následně pak ve škole požádal o možnost založit „LGBTQ komunitu“ s cílem přinést do školy vzdělávání o sexualitě a sexuálních menšinách – pro kohokoli, kdo má zájem. Zástupci školy se nápadu prý zprvu bránili. Podmínkou založení klubu bylo získání podpisů od osmi lidí, kteří budou stálými členy plus sepsání prohlášení o tom, co ten klub bude dělat, na co se zaměří a jaký bude mít cíl. Podpisů se nakonec sešlo 31. Vznikl klub, který se jmenuje Queer Straight Alliance – QSA – Aliance LGBTQ a heterosexuálů. Mimochodem, v Americe i v Kanadě je dnes Gay Straight Alliance běžnou součástí veřejných středních škol. Eda ten klub vede, diskuzí se vždy účastní i školní psycholog.
Když vidím, kolik dospělých lidí okolo mě je tím, kým je chce mít kultura jejich společnosti (a ne tím, kým se cítí sami být) a jak moc v důsledku toho trpí, Edova odvaha mi přijde mimořádně inspirativní. Fascinuje mě také síla internetových médií. Přemýšlím, jak je vlastně snadné si dnes sednout před kameru, zmáčknout čudlík a říct, co mám na srdci. Eda mě dostal ale hlavně tím, jak si to téma porozumění a tolerance v oblasti sexuality vzal za své a ve svém mladém věku mění svou školu a životy lidí v ní.
Vím, je to citlivé téma a mnozí z vás můžete mít tisíc důvodů, proč vám něco takového přijde nejenom ne-inspirativní, ale možná i špatné a třeba i pro blog základní školy nevhodné. Já si ale myslím, že šťastný a zdravý člověk je ten, kdo je co možná nejvíc sám sebou. Takový člověk je zároveň i největším přínosem pro ostatní. A myslím, že v tom by Eda mohl být vzorem pro mnohé dospělé. Stejně tak ve schopnosti ovlivňovat svět okolo sebe směrem k většímu porozumění a toleranci. A před kameru s tímto svým sdělením sedl, když byl v devítce. My u nás ve škole letos v září devítku otevíráme poprvé.
Takže tak. Co myslíte?