Dnes začala škola: Nejvyšší čas ohlédnout se za dosavadním fungováním žákovského parlamentu. Máme za sebou rok a půl zkušeností. Chci se podělit o pár postřehů, pocitů a myšlenek, které z jeho fungování v roli spolu-koordinátora mám.
Pro lepší pochopení zkusím nejprve formou čtyř otázek (Proč?, Co?, Jak?, Kdo?) představit, co to „žákovský parlament“ u nás ve škole znamená. Pak krátké info o tom, co se nám zatím podařilo a nakonec – v bodech – poučení.
ZAPRVÉ: Co jsme zač (také zde nebo zde):
A) Proč? Proč jsme se do toho vůbec pustili: Po tom, co jsme zodpovědnost za část dění přenesli na rodiče (začalo fungovat rodičovské sdružení), přišla řada i na děti. Pokud chceme žít v demokracii, je třeba, aby se děti demokracii mohly učit. Jak jinak než tím, že si na ni samy sáhnou, že ji samy žijí, že mohou spolu-rozhodovat o tom, jak jejich škola funguje.
B) Co? Co má být výstupem: Parlament vznikl, aby za a) řešil problémy ostatních dětí a za b) přicházel s návrhy na zlepšení fungování naší školy a život v ní.
C) Jak? Jednou za 14 dní máme zasedání na 45 – 60 minut. Na programu je zpravidla zpráva o stavu dlouhodobých projektů, dohoda o dalších krocích a řešení ad hoc problémů, návrhů či otazníků ostatních dětí. Nejvíc práce se ale odehraje mezi zasedáními.
D) Kdo? Jedná se o „zastupitelskou demokracii“, tj. každá třída si na začátku roku volí své dva zástupce, které potom zastupují zájmy třídy a informují o fungování parlamentu. Nejmladšímu zastupiteli bylo v loňském školním roce sedm, nejstaršímu třináct – první až osmá třída. Letos budeme mít poprvé i deváťáky.
ZADRUHÉ – Pár příkladů toho, co se nám zatím povedlo:
A) Vzniknout a rok a půl fungovat
B) Vybudovat určité povědomí o tom, k čemu parlament slouží
C) Někteří zástupci se naučili novým dovednostem
D) Nastavili jsme lepší komunikaci s jídelnou
E) Připravili jsme soubor dotazníků na výzkum spokojenosti s jídlem ve škole
F) Vyřešili jsme nečistotu na chlapeckých záchodcích
C) Podařilo se nám vybrat prostředky na učitele angličtiny – zde.
D) Spolupřipravili jsme letošní jarní jarmark – zde.
ZATŘETÍ: Moje – koordinátorovy postřehy:
Náš parlament vzešel z iniciativy dospělých. Má dva dospělé koordinátory, jejichž rolí je fungování parlamentu nastartovat a pak se co možná nejdřív a co možná nejvíc upozadit. Možná máme my koordinátoři potíže s upozaděním, možná jsou naše děti již příliš navyklé na nadřízenost dospělých (na rozdíl od rovnosti). Kromě radosti ze společné práce se totiž od začátku potýkáme s nedotahováním, nezodpovědností a obtížemi s koncentrací především u menších dětí, což nám pak krapet kazí práci. Zde je na toto téma pár postřehů:
A) Potíže s koncentrací = rušení ostatních: Podle mých informací ve většině školních parlamentů v naší zemi fungují děti od 4.třídy výš. My se rozhodli pozvat zástupce všech tříd s vizí, že starší povedou mladší, a že mladší tak získají cenné zkušenosti. Dlouhodobě však máme potíže s koncentrací několika mladších hochů, kteří nejsou schopni udržet pozornost déle než minutu, dvě. Ostatní to pak značně ruší a my zbytečně ztrácíme drahocenný čas debatou o tom, co s tím.
B) Vyrušování není otázka věku: Opakovaně jsme uvažovali o tom, zda jsme neudělali s přizváním 1.-3. tříd chybu – z výše zmíněného důvodu. Pak jsme si ale se staršími dětmi všimli, že některé děti z prvního trojročí patří mezi opory parlamentu. Že své třídy skutečně zastupují – tlumočí jejich potřeby, informují, dodají co slíbí, účast na zasedáních je baví, jsou na 100% přítomní. Pro mě je toto jedna z nejpodstatnějších otázek funkčnosti šk. parlamentu. Jak k němu přitáhnout děti, které tam OPRAVDU chtějí být a zároveň mají alespoň semínko potřebných schopností – udržet pozornost, číst, psát, dělat si poznámky, dostát závazku, spolupracovat, vyjádřit myšlenku, naslouchat. Každá třída si své zástupce volí. A já si lámu hlavu, jak to, že některé třídy nám vyšlou “oporu týmu”, zatímco z jiných tříd nám přijdou děti, které to ani za nehet nebaví nebo v sobě ještě nemají vybudovanou ani špetku zodpovědnosti. Babo raď!
Jedna z nejpodstatnějších otázek funkčnosti parlamentu je: Jak do něho nalákat děti, které tam OPRAVDU chtějí být a zároveň mají alespoň semínko potřebných schopností: udržet pozornost, číst, psát, dělat si poznámky, dostát závazku, spolupracovat, vyjádřit myšlenku, naslouchat.
C) Místo: Na zasedání se nám nejvíce osvědčila místnost, kde máme možnost sedět na židlích do kruhu. Sezení na zemi (zkusili jsme opakovaně) vede k „povalování“ a koncentraci nám ještě více ubíjí.
D) Skutečná nebo “jen jako” autonomie: Na jednom ze zasedání jsem se chtěl zeptat na poučení z jarního jarmarku a říkám: “To je tak skvělý, že jste to poprvé zorganizovaly vy samy – děcka.” A ony na mě nechápavě hledí a skoro jednohlasně odvětí: “Vždyť to měla Katka všechno připravený. My jsme nemohli nic rozhodnout. Rodiče si to dělali sami. My jsme byli jenom stánkaři.” Od té doby na to myslím a lámu si hlavu s tím, jak to udělat, aby děti byly u projektu od A do Z, aby byly i u koordinace a ti, kteří chtějí, se zapojili ještě víc… a hlavně, abychom jim my dospělí co nejmíň překáželi, abychom se skutečně upozadili.
Další otázka: Jak to udělat, aby si děti samy koordinovaly projekty a my dospělí jim přitom co nejmíň překáželi?
E) Dotah: Během společného fungování jsme rozjeli celou řadu projektů a pustili se do řešení řady problémů. Achillova pata našeho fungování byla dosud úplně nejvíc v dotahu, ve schopnosti dostát svým závazkům, dodat, co jsme slíbili. Při projektu hledání prostředků na učitele cizího jazyka to bylo fenomenální. Dva šesťáci si vzali na starost pravidelné informování rodičů o stavu prostředků a to se ukázalo jako to nejdůležitější pro zdárný konec. V projektu řešení komunikace s jídelnou – čímž se zabýváme od samého začátku fungování – se nám ale na druhou stranu dosud nepodařilo dotáhnout dotazníky a domluvené návštěvy zástupců tříd v jídelně jen částečně.
F) Role koordinátorů: Náš parlament koordinují rodiče (stejně jako většina učitelů jsou zároveň rodiči dětí u nás ve škole). Já mám za rok a půl pocit, že je důležité, aby se koordinátor potkával s dětmi i mimo zasedání. Především z důvodu dotahu – viz bod výše. Obzvlášť při projektech, které vyžadují intezivnější koordinaci nestačí, když koordinátor přijde pouze na zasedání. To je ale bohužel naše dnešní situace. Saša i já, dnešní koordinátoři, jsme relativně zaměstnaní a do školy přijdeme proto většinou pouze na zasedání. Fungování parlamentu tak nemůžeme prospět tak, jako člověk, který je tam denně. Hledáme si tedy proto nástupce a přemýšlíme o tom, jak část koordinace přenést na nejstarší děti.
ZAČTVRTÉ: Body, které jsme na posledním zasedání v červnu dali dohromady s dětmi:
– Potřebujeme se všemi sdílet kalendář školních aktivit na rok dopředu.
– Na začátku roku je nutné v každé třídě představit parametry fungování parlamentu.
– Zástupce potřebuje mít za sebou minimálně rok zkušeností v Montessori.
– Zástupce by měl mít tyto vlastnosti:
– soustředěnost
– OPRAVDU se chce zapojit
– 100% spolehlivost
– zkušenost s parlamentem je výhodou
– schopnost psát, číst a informovat ostatní
– Zasedání 1x týdně, spíše než 1x za 14 dní
– Sezení u stolu vs. na zemi
– Stanovení náhradníci
– Chodit včas; účast by měla být prioritou před ostatními závazky ve škole. Pokud není účast možná, je třeba omluva předem a vyslat náhradníka.
– Sepsat pravidla a vyvěsit
– Sbírat nápady/inspirace od ostatních škol
Na závěr – pro lepší představu o tom, o co jde – reportáž o fungování jednoho parlamentu: