„Lev obcházel pastvinu, na které se pásli čtyři voli. Nespočetněkrát se pokoušel na ně zaútočit. Voli se ale vždy seskupili tak, že lev narazil na hradbu jejich rohů. Jednou se však rozhádali o to, kdo se bude pást na které části pastviny. V důsledku toho se každý rozešel do jednoho rohu pastviny. Pro lva byla najednou hračka jednoho po druhém pochytat a sežrat.“ … tato Ezopova bajka mi běžela hlavou minulou středu ráno, když jsem poprvé v životě viděl všechny naše děti pohromadě. Zhruba 3/4 jich vidíte i vy na fotografii v úvodu. Díky za ní Michale.
Došlo mi, že slyšet číslo „150“ a pocítit na vlastní kůži „150 dětí“, jsou dvě naprosto rozdílné věci. Je to jako den a noc. Vyslovené číslo je jen číslo, ale takový dav dětí (a téměř všech učitelů) má slovy těžko popsatelnou sílu. Sešli jsme se, abychom dětem poděkovali za práci na projektu hledání prostředků pro učitele cizích jazyků, za spolu-organizaci letošního jarního jarmarku a poinformovali je o dění ve škole.
Já z toho mám dva velké zážitky. První souvisí s tou Ezopovou bajkou v úvodu. Myslím si, že pokud se spojí 150 dětí, přes 200 rodičů, 20 učitelů a nespočet přátel školy, dokážeme i to, co dnes nedokážeme domyslet. Už nějakou chvíli se o to snažíme – třeba jen ta malá zkušenost s crowdfundingem, kdy jsme prakticky všichni spojili síly. Učitelé jsou super parta, rodiče fungují ve sdružení, děti v parlamentu. Většina se zapojuje do společných projektů, jak může. Zažíváme samozřejmě i občasná zaškobrtnutí a hodně toho je stále před námi. Ale to, co se zatím podařilo, mi přijde na jednu školu fenomenální. A jak jsem tam ve středu ráno stál a cítil tu sílu, mlely se mnou emoce… vděk, radost, naději, závazek,…
Druhý zážitek pro mě byl ten, když si slovo vzali naši učitelé – nejprve Mirka, potom Michal a informovali děti o stavu stěhování, sobotní (dnešní) brigádě rodičů, fungování indických učitelů v naší škole a dalším dění. Vzpomněl jsem si přitom na některé nejinovativnější firmy dneška – například americký Zappos, kultovního amerického on-line prodejce obuvi, který pravidelně pořádá tzv. „All hands meeting“ (setkání všech rukou), což je sraz všech zaměstnanců (kde se diskutuje naprosto transparentně o všem), a který výrazně přispívá k jedinečné kultuře této firmy. Přišel jsem si, že je to takový náš malý All hands meeting. Říkal jsem si, jak parádní je něco takového ve škole zažít a napadlo mě, jak by bylo fajn to zažívat častěji. Mimochodem All hands meeting Zapposu je v reálném čase streamovaný, a tak se ho může zůčastnit kdokoli s připojením k internetu. Možná bychom to též mohli někdy v budoucnu zkusit? Děti by tak měly další příležitost osahat si způsoby práce v 21.století a my bychom si tak mohli pravidelně připomenout to, o čem psal v 6. století před n.l. bajkař Ezop. Co myslíte?