V návaznosti na článek Skutečné jídlo ve školní jídelně: Jde to! z minulého týdne tu mám další blog s tematikou jídla. V naší škole se před dvěma měsíci rozběhl unikátní experiment. Děti ze sedmé a osmé třídy přestaly chodit do školní jídelny a začaly si vařit samy. Minulý týden jsem se za nimi vydal, abych se jich vyptal na zkušenosti. V dnešním blogu vám chci o tomto unikátním projektu říct. Připravte se, že to bude dlouhý :-).
Školní jídelny ve státních základních školách. Na první pohled se zdá, že ve většině se toho za posledních čtyřicet let mnoho nezměnilo. Maso s přílohou hraje prim, uho a buchtičky se šódó jsou stále v kurzu, zeleniny jako šafránu. Přibyly snad jenom pesticidy a plejáda objevů potravinářské chemie (obarvovadla, dochucovadla, prodlužovadla životnosti,…), pro které se vžil lidový název „éčka“.
Tři roky jsem u nás ve škole koordinoval dětský parlament. Tématem číslo jedna byla po celou dobu školní jídelna. Bylo to to hlavní, čím se děti chtěly zabývat, co chtěly řešit. Přály si pestřejší výběr, více zeleniny, krapet jiný přístup…
Od té doby uběhl nějaký čas a dnes to vypadá, že i tato oblast naší společnosti se dává do pohybu, že i tu se odehrává malá revoluce. Tu, podle všeho, odstartoval projekt Skutečně zdravá škola a my tak dnes i v Česku máme obří školní vývařovny, které vaří tak jako je to běžné třeba v mnoha školních zařízeních ve Francii – bez pesticidů z místních, lokálních surovin, bez jednorázových obalů, pestře, s převahou zeleniny a dokonce i se zapojením dětí.
Na letošním festivalu Evolution se sešly čtyři zástupkyně tohoto nového směru školního stravování, aby se podělily o své zkušenosti. Pusťte si jejich povídání v úvodu a možná to změní váš pohled na to, co je nebo není možné…
Pravděpodobně nejčastější námitkou rodičů proti tzv. alternativním školám (tj. školám, které jedince rozvíjejí) je to, že by to pak děti měly v „reálném“ (ať už tím myslí cokoli) světě těžké. Prý se na všech těch Montessori nebo Waldorfských školách „nic nenaučí“ a ve skutečném životě pak nemají šanci. Kolik jsem jenom já za posledních deset let takových vět vyslechl! Nutno podotknout, že většinou od rodičů bez jakékoli osobní zkušenosti s jiným než většinovým systémem.
Nevím, zda znáte mezinárodní výtvarnou soutěž Lidice. Pořádá ji Památník Lidice ve spolupráci s třemi ministerstvy a dalšími orgnizacemi. Zapojit se do ní může jakékoli dítě na této planetě ve věku 4 – 16 let s tím, že do ní pošle obrázek na dané téma. Letošním tématem je voda a je to už 46 ročník.
Amerického psychologa Phillipa Zimbarda budete znát v souvislosti s jeho vězeňským experimentem, který světu ukázal, jak bezbranní jsme vůči rolím, do kterých se v životě dostáváme. Stačí, aby z nás někdo udělal dozorce, oblékl nás do uniformy a dal nám moc nad ostatními a začnou z nás lézt vlastnosti, o kterých jsme neměli nejmenší tušení.
Jedním z témat profesora Zimbarda je i mužství. Jeho poslední kniha se jmenuje: Odpojený muž aneb Jak technologie připravují muže o mužství a co s tím (vyšla v roce 2017 i v češtině).
Na podzim 2016 poskytl rozhovor Českému rozhlasu, který najdete v plném znění zde. Pro náš školní blog jsem z něho vybral část věnovanou právě problému výchovy chlapců. Pusťte si buď video v úvodu, nebo si přečtěte přepis rozhovoru v češtině níže. Málokdo umí toto téma popsat tak dobře jako právě Zimbardo. Doporučuji přečíst každému rodiči chlapců a vlastně i dívek, neboť většina dívek si jednou bude nějakého chlapce hledat.
Není to tak dávno, co i ty nejmenší děti chodily do školy pěšky, na kole nebo na koloběžce. Ti vzdálenější jezdili autobusem. Doba se změnila, všude samí cizí – a tedy potenciálně – nebezpeční lidé (jeden z oblíbených mýtů dnešní doby), a tak stále větší počet dětí už samotné nechodí. Většina má svého „osobního asistenta“ – nejčastěji maminku nebo tatínka, kteří svou ratolest do/ze školy (stejně tak jako na odpolední kroužky) přiváží a odváží od pondělí do pátku automobilem.
Když jsem já chodil na základku, bál jsem se, s čím se moji rodiče zase vrátí z rodičáku. Bylo to tenkrát „o nás bez nás“, zaměřené prakticky výhradně na problémy a ne-dostatky než na to, kde se daří. Určitě si na to vzpomenete. Ve většině škol je to tak dodnes.
Je to k nevíře, že zahradní sešlost, kterou před čtyřma lety uspořádaly dvě maminky na naší školní zahradě (Díky Péťo a Péťo) se minulou sobotu konala už po deváté (připomeňte si potřehy z šestého jarmarku zde). Díky Rado Marčekovi máme z této soboty krásnou video-vzpomínku (v úvodu). A zde jsou fotky.
Budujeme školu, která ve státním systému ukazuje, jak rozvíjet přirozené nadání každého dítěte, jak je vést k samostatnosti a rozvíjet u nich klíčové kompetence pro život v 21.století. Chceme v tom být inspirací ostatním.
Z příspěvků státu a rodičů ale pokryjeme pouze část nákladů potřebných na provoz a především rozvoj naší školy. Potřebujeme pomoci především s financováním nákupu pomůcek, rozšiřováním prostor, vybavením tříd, mimoškolních aktivit dětí, vzděláváním našich učitelů. Proto oceníme jakékoli finanční dary, které můžete zasílat na náš trasparentní účet: 2700467567/2010
